od Karel Řehák | 20. 6. 2016 | Dovolená 2016 - New York
Dnešní den pořádáme výpravu do muzea. Až v průběhu dne ale zjišťujeme, že to bude návštěva celodenní. Muzeum se jmenuje Intrepid a rozkládá se na břehu řeky Hudson. Jedná se o muzeum vojenské námořní techniky, vesmírného programu raketoplánů a je zde také umístěno nadzvukové dopravní letadlo Concorde.
Nejdříve však naše kroky vedou do ponorky. Nejdříve si ale vystojíme pěknou frontu a hezky na sluníčku. Venku je hezkých 86 stupňů Fahrenheita (30 Celsia) a mě tečou po zádech potoky potu. Asi po dvaceti minutách se dostáváme do klimatizované haly, kde už je čekání příjemnější. A pak už scházíme do útrob ponorky. Je velká jako prase, však tam taky sloužila spousta námořníků. Všechno tam vypadá, jako by si námořníci jen na chvilku odskočili. Po prohlídce ponorky se jdeme podívat na Concorde. Tam zjišťujeme, že se každou hodinu pořádá komentovaná prohlídka. No co se dá dělat, když musíš, není co řešit. Ivana jde pro vstupenku já letím nadzvukovou rychlosti na záchod. Sotva z něj vylezu, začíná prohlídka. Letadlo je velmi zachovalé. Průvodce sice hodně povídá, ale spíše podává takové informace kdo kde seděl, co se servírovalo. To ještě doprovází obrázky. Konečně nastala chvíle, kdy se šlo na prohlídku kokpitu. Pěkný a opravdu hodně zachovalý. Bohužel ale byly prázdný nádrže, tak jsme zůstali na zemi.
Po letadle se vrháme na letadlovou loď. Nejdříve jedeme na horní palubu, kde je vystaven neskutečný počet bojových letadel a vrtulníků. A to včetně neviditelného letadla Lockheed F-117. Pak pokračujeme na kapitánský můstek a po něm do podpalubí, kde jsou další ohromné expozice včetně kina. A pak už nás čeká kosmický program. Tedy raketoplán Enterprise. Je ohromný, je obrovský, je krásný. Bohužel se nesmí dovnitř. Po prohlédnutí raketoplánu a doprovodných výstav kolem se loučíme s muzeem a odcházíme do přístavu. Cestou ještě sledujeme obrovskou výletní loď, která právě odplouvá z přístavu. Domů jedeme vodním taxi s vyhlídkou, pak následuje dobrodružná cesta metrem, protože linka přímo k nám má výluku. Ale zmákli jsme to v pohodě. Ještě jídlo a hup na terasu. Bytná nám nadělila novou televizi, velkou jak výloha. Hned jí testujeme a pouštíme si Krotitelé duchů.
od Karel Řehák | 19. 6. 2016 | Dovolená 2016 - New York
Dnes nás čeká cesta do zahraničí. Přesněji do Číny a Itálie. Úplně přesněji je to cesta do čínské a italské čtvrti v jižní části Manhattanu. Frčíme metrem a během pár desítek minut jsme na místě. Nejdříve máš čeká italská čtvrť. A dojem je opravdu stoprocentní! Na ulicích stojí před restauracemi předzahrádky a v nich stoličky a a židle. A nebo jen tak u silnice, opravdu jako v Itálii. No co můžeme dělat než si do jedný předzahrádky jít sednout. Buongiorno, dáme si kafe a dvojku chardonay. A hupky dupky, třesou se pupky a během chvilky je to na stole. Opravdová Itálie v ceně dovolený do USA…
Pak přecházíme do čínské čtvrti. To nemohu nijak porovnat, ale je tam dost krámků s různejma cetkama, kabelkama, mořskejma potvorama… Itálie byla lepší.
Z čínské čtvrti jdeme do přístavu a za pár kaček kupujeme jízdenky na třičtvrtě hodinovou okružní jízdu po řece East River. Teda, ona to byla normální říční tramvaj, která ale kopírovala trasu lodě Hop On Hop Off, ale asi za čtvrtinovou cenu. Po projížďce jedeme metrem domů nechat se zchladit klimatizací, protože být celé dopoledne na sluníčku a 28 stupních, to je fakt záhul.
Lehce po páté jdeme znovu na metro a míříme do Centrál parku podívat se na vzpomínkové místo na Johna Lennona a najít budovu, ve které bydlela Dana z Krotitelů duchů. Doma jsme si prohlédli fotku, ale bohužel jsme si jí neuložili do mobilu. Fotíme si skoro každý barák v ulici, protože všechny jsou takové zajímavé. No byl to až ten poslední, jak jinak… Pak se jdeme kouknout ještě k hospodě, která leží naproti té budově, kde se schovával Louis Tully před Gozerem.
A pak už následovala trochu komplikovanější cesta domů, protože metro, co nám staví u nosu má pár dnů výluku.
od Karel Řehák | 18. 6. 2016 | Dovolená 2016 - New York
Dnes opět skáčeme hned po ránu do metra a jedeme do Brooklynu, abych mohl pořádně vyfotit ten most. Než k němu dojdeme, procházíme kolem řekl bych desítek různých sportovních hřišť, které jsou na takových prstech zaříznuté do řeky. A na nic spousta dětí. Pokračujeme dál k mostu a potkáváme odpočinkové místo kde jsou dřevěné stoly a lavice, a mezi nimi litinové, ano litinové, grily. A kdo chce, přinese si dřevěný uhlí a může grilovat do aleluja. Přicházíme k mostu, a fotím a fotím. Dneska to jde lépe než včera. Pak kupujeme lístky na trajekt a kafe. Sotva máme koupené lístky a vypité kafe, všechny lodě se někam ztratí. Asi po půl hodině se konečně objevuje škuner a my přejíždíme na druhý břeh, odkud pokračujeme na Wall Street a Broadway. Wall Street mě trochu zklamala, ty obrázky, co ukazují vždycky ve zprávách z té ulice jsou vždycky hezčí. Myslím ty létající hodnoty valut a akcií na světelných tabulích. Tak takovou jsme našli jen jednu… Kousek od Broadway se jdeme kouknout do hasičského muzea. Ivana tam vlítla a vůbec jí nebylo divný, že stojí ve sprchách hasičů, kde někteří byli namydlený pod vodou. Nakonec jí vysvětlili, že muzeum je asi o deset ulic dál, a tohle že je hasičská zbrojnice, a že jim právě končí šichta, a rádi by šli domů…
Jdeme tedy na metro a frčíme do bytu na odpolední pauzu. Cestou si ještě kupujeme oběd a i něco k večeři. Něco = krevety pro mě…
Po důkladném odpočinku, hlavně jsme ale čekali, až se setmí, vyrážíme metrem na Times Square fotit reklamy. A dobrý. A taky hodně lidí…
Domů jdeme pěšky a ani to netrvalo tak dlouho…
od Karel Řehák | 16. 6. 2016 | Dovolená 2016 - New York
Dnes vyrážíme k Brooklynskému mostu a k soše Svobody. Na jih Manhattanu frčíme metrem a vystupujeme kousek od majestátní budovy radnice New Yorku. Středem mostu vede lávka pro pěší a kola, takže bezpečná cesta. Z mostu je hezký pohled na Brooklyn i zpět na Manhattan. Bohužel samotný most moc fotit nejde. Vracíme se tedy zpět a jdeme do blízkého přístavu, odkud by měl být most dobře vidět. Ale bohužel není, je ho vidět jen půlka. Jinak v tom přístavu, kde jsme byli, očekávali kdysi připnutí Titanicu.
Jdeme podle pobřeží směrem k přístavišti Battery park, odkud nám odjíždí loď k soše Svobody. Lístky máme zakoupené už z Čech, takže si je jen vyzvedáváme, žádné čekání ve frontě. Než odplujeme, lehce poobědváme. A pak už hurá na loď. Procházíme bezpečnostními rámy jako na letišti, a na ostrově se sochou taky. Cesta trvá jen chvilku, deset, patnáct minut. Na ostrově je docela dost lidí, ale logistiku mají opravdu zmáknutou. Kabelku a brašnu od foťáku dáváme do bezpečnostního boxu, který se otevírá otiskem prstu. A pak už nás čeká výstup na sochu. Na ochoz podstavce vyjíždíme výtahem a dále pokračujeme po 160 schodech vnitřkem sochy až do její koruny. Je tam sice jen pár okýnek, ale krásný pohled na New York i na krásnou policistku, která to nahoře hlídá. Když se dostatečně pokocháme, sestupujeme dolů. Jde se po úzkém schodišti, ale je vystavěné tak, že nikoho cestou dolů a vlastně ani nahoru, nepotkáte. Jsou to totiž dvě šroubovice. Dole ještě procházíme expozicí ukazující stavbu sochy. Pak si dávám asi půlkilového hamburgera, a to opravdu. Než odjedeme z ostrova, asi osmkrát přehazuju objektivy a zkouším pod různými úhly a za různého osvětlení fotit dolní Manhattan. Nejlepší fotky byly stejně asi z lodi cestou zpět.
Do bytu se vracíme před sedmou úplně k. o., že si snad ani nedám víno. Ale nakonec jsem se přemluvil, a dal jsem na terase lahvinku červeného. Do postele padám sedřenej jak cikán z fronty na sociálce…
od Karel Řehák | 15. 6. 2016 | Dovolená 2016 - New York
Ráno zase strašákuju brzo, no aspoň si stihnu přečíst maily a podívat se, co je doma nového…
Po snídani tedy vyrážíme metrem nejdříve k hasičské zbrojnici, kde se točili Krotitelé duchů, a kde měli kancelář. Bohužel barák byl obehnán lešením, takže z něj byla vidět jen vrata do garáže. Škoda, ale alespoň něco.
Odtud pěšky pokračujeme k památníku 11. září 2001. Chtěl jsem to strašně vidět. Musím ale uznat, že to byl obrovský nápor na psychiku. V místech, kde stály oba mrakodrapy, jsou v jejich původních základech velké bazény, lemované jmény obětí, které zde zemřeli. Pak vstupujeme do muzea, jehož expozice se nachází v podzemních patrech jednoho z dvojčat. A je to tedy síla. V jedné části muzea jsou fotky všech obětí, téměř tři tisíce, v další pak je místnost, kde se na zdi promítne jméno oběti, hlas ho přečte, zobrazí se fotografie a krátký životopis, který se opět předčítá. Pak následují „výpovědi“ kamarádů a příbuzných. Celé to trvá cca pět minut. A pak další jméno a další… Po hodně náročné prohlídce si jdeme dát kafe a něco k jídlu.
Pak přecházíme do Battery parku, podívat se na lodě. Podle pobřeží scházíme až k jižní části Manhattanu, kde je velké přístaviště a odkud zítra pojedeme k soše Svobody. Je pěknej pařák, později zjišťuju, že je 28 stupňů. Tam pak nasedáme na metro a jedeme do bytu. Cestou kupujeme oběd. Pak se natáhnu a spím až do půl pátý.
Následuje odpolední procházka. Nejdříve k mrakodrapu Chrysler, pak ke starému nádraží a k veřejné knihovně, kde Krotitelé duchů chytali párkožrouta.
Od knihovny se vydáváme na náměstí Times Square, kde už blikají reklamy, chodí tam Sochy Svobody, Mickey Mausové a chudé holky, co nemají co na sebe. Bylo tam docela dost lidí, ale uvidíme, jaké to bude, až bude úplná tma.
Cestou na byt kupujeme večeři a jíme na terase. Všude houkají sirény, ale v dohledu nikde nehoří, ani nikde není zapíchlé letadlo. Uvidíme, co bude ve správách.
