Tento příběh se odehrál přesně před týdnem, tedy 20. března 2015. Jako dárek jsme dostali na Vánoce lístky do Divadla bez zábradlí na Karla Heřmánka, který hrál jednu z hlavních rolích v tragikomedii „Garderobiér“ od oscarového autora Ronalda Harwooda (Divadelní principál, hlavní herecká hvězda, a jeho garderobiér. Zvláštní a nerozlučný vztah dvou lidí, které spojila láska k divadlu. Na Londýn padají bomby a Sir všemu navzdory svádí boj sám se sebou, svým okolím i svou poslední velkou rolí Krále Leara.).

Beru si tedy první den dovolené v novém zaměstnání, ráno ještě stihnu kolaudaci dílny, a pak už vyrážíme do hlavního města. Parkujeme v Paladiu a dáváme si na dvě hodiny rozchod. Já jdu za Petrou do divadla, Ivana jde trochu ošoupat kartu do obchodů v Paladiu. Scházíme se po dvou hodinách a jdeme na oběd. Indickou restauraci zaměňujeme za Čínskou, kde si dávám klasické kung pao. Ne, že bych si ho neuměl udělat, ale přeci jenom, když ho udělá někdo jinej, hned to chutná lépe!

Po obědě jdeme do auta odnést nákupy a vzít si brašnu s foťákem. Házíme tašky do kufru a hele, brašna nikde. Koukám tedy do auta na zadní sedačky, jestli jsem ho nenechal tam, a nic. Volám tedy domů Honzovi, jestli jsem brašnu nenechal v kuchyni, na chodbě, v předsíni, v garáži… A nenechal. Ještě zblbnu Ivanu, ať zavolá Kubovi, jestli si jí omylem neodvezl, když si přišel do auta pro věci. A neodvezl.

A teď to hodně zkrátím. Prostě nám ho nějaký pako čórlo z kufru. Takže na policii, policie s námi k autu, tam zjišťují, že jsou poškozené zámky, tak volají technika. Technik jede z Bartolomějský, takže půl hodinka pauza. Já plkám s jedním poldou u auta, Ivana s druhým mizí ve víru Paladia. Přijel technik, kouknul a viděl. Rozložil číslíčka po autě, odebral otisky a fotil. Mezi tím se vrátila Ivana s poldou, který se byl kouknout na kamery, kde zjistil, že ten blb to vylomil dvě minuty před tím, než jsme přišli a trvalo mu to jen dvacet vteřin. Takže cesta zpět na policii sepsat protokol, odebrat naše otisky pro vyloučení a jsme volný. Odpoledne nám opravdu krásně uteklo. Jdeme si dát kafe, a potom převléknout do auta a kráčíme do divadla se trochu rozveselit.

Z veselení nic nebylo, protože jak jsem psal na začátku, byla to tragikomedie, což jsme ovšem předem nevěděli a navíc dávali jen tu první část, tedy „tragi“. Na „komedii“ se už nedostalo.

Cesta domů už ale proběhla v klidu. Ivana poprvé za těch X let, co jsme spolu, spala v autě. A to dokonce na zadní sedačce!

Zazvonil zvonec a vtipnému výletu byl konec…

PS: na obrázku v úvodu jsou stopy po práci technika, když odebíral otisky…