Byt v CagliariZ domova vyrážíme lehce před dvanáctou, vezeme ještě Boba do Mostu, a pak už směr Goparking. Parkoviště se rozrostlo do obrovských rozměrů, dokonce má i krytá stání. Vyházíme bagáž z auta a už je tu převozník. Během chvilky jsme na letišti a jdeme se zbavit kufru. Odbavení trvalo 90 vteřin, protože jsem měl z domova vytisknutý palubní vstupenky a navíc jsme mohli použít přednostní nástup. Klasicky jdeme do Meka, pak se chvilku couráme po krámech a jdeme se usadit. Letadlo pilotují dvě ženy, tak kolem čtyřicítky. Protože jsme členy klubu přátel letadel, máme sedadla s velkým místem na nohy. K svačině dostáváme vynikající zmrzlinu a francouzký merlot. Tak ty dvě holky s tím érem sedli jak do bavlnky, klobouk…
V Curichu přecházíme na jiný terminál, pak se naloďujeme. Opět máme luxusní místa. Z deštivého Curichu odlétáme s mírným zpožděním… Teď jsme zrovna nad Alpama, slunce svítí jako ďábel. A, už vezou svačinu… Koukám, že právě letíme podél Korsiky. Začínáme pomalu klesat a blížit se k Sardinii. Zbývá dvacet minut… Zatáčka, ubrat plyn a už sedíme. Jen letuška otevřela dveře, vrhnul se do letadla hodně vlhkej a teplej vzduch. Dvacetosm stupňů. Chvilku čekáme na kufr, a pak už nás bytná odváží do apartmánu. Protože je s terasou, je samozřejmě v posledním patře. Funím s kufrem jako hroch. Apartmán vypadá přesně tak, jako na fotkách. A k tomu ta úžasná terasa… Paní nám dokonce po zjištění, že jsme jen dva, slevila 100 €. Jdeme se najíst, a pohoda na terase. V bytě šumí obě klimačky. Padáme do postele…