Před snídaní, která je jako celý týden na terase, ještě dobalujeme, a pak už se loučíme pohledem přes střechy domů s mořem a s bytem. Kufr mě málem stáhnul ze schodů, ale přepral jsem ho. Nakládáme věci do auta a uháníme na letiště Elmas. Tam předáváme auto do půjčovny a jdeme se odbavit. Teď, 10:45, už čekáme u gejtu. Ve čtvrt na dvanáct přelétáváme do Říma. Můj včerejší pokus někam zašít pas, abych se nemusel vracet byl Ivanou bohužel odhalen. Hodně pomoc mi chtěl klučina u kontroly palubních vstupenek. Když jsem mu jí podal, tak mu při kontrole ulítla a ne a ne jí chytit. Nakonec všechno špatně dopadlo. Chytil jí a upocenej mi jí předal. Odlétáme na čas. A přistáváme o pět minut dříve. Těsně před přistáním to s námi lehce zašejkruje, a už sedíme. Jdeme si pro palubní vstupenky a vystát frontu na celní odbavení. Mají tu transparent, že devadesát procent odbavení stihnou do pěti minut. Proč zrovna my jsme v těch deseti procentech?! Nakonec jsme čekali 35 minut. Jdeme se najíst a pomalu přecházíme ke gejtu. Tentokrát sedíme u vocasu, ale u oken. Odlétáme o něco později, tak snad nám to v Curichu nefrnkne. K sváče máme zmrzku a já láhev vína. Tedy lahvičku dobrého merlotu.
Tak v Curichu všechno klaplo jak mělo, už sedíme v dalším letadle a čekáme, až nás pustí do vzduchu. Odletěli jsme s dvaceti minutovým zpožděním a přistáváme s pětiminutovým. Kdo umí ten umí. Za sedm minut jsme na Ruzyni, vyzvednout kufr, pokud tedy přijel s námi, zavolat na Go parking a tradá domů…
Tak kufr s námi nepřiletěl, jedeme domu bez něj a zítra ho přivezou… Snad, možná, asi… No nic, dovolená byla super!!!