RajčePo snídani vyjíždíme na obhlídku pláží a salin do čtvrti Poetto. Pláže jsou luxusní, ale nedokážeme si představit ten mumraj při plné sezóně. Pokračujeme podél salin až zahlédneme plameňáky. Házíme kotvu, berem foťák s dlouhým okem a vyrážíme je fotit. Ptáci jsou mnohem blíže než ty, které jsme fotili ve středu při cestě do města Pula. Tak uvidíme co u toho bude, až vyvolám fotky… Pokračujeme dál na ostroh Capo Carbonara.  Než tam dorazíme, tak asi patnáctkrát zastavujeme a fotíme opuncie, pláže nebo panorámata. Pane Bože, někdo ze sousedů tady v baráku vaří, ale to je vůně!!! No dál… Než dorazíme na místo, zastavujeme se ještě u dvou věží Nuraghi. Levá, pravá, nahoru, dolu a jsme tam. Dojíždíme téměř na místo. K majáku na špičce ostrohu se však nedostaneme, tak se kocháme krajinou. Kochání přerušuje jen kručení našich břich. Tak se spouštíme z kopce do přístavu do restaurace. Je z ní nádherný výhled na jachty a i jídlo vypadá a chutná dobře. Zrovna když se peru s krabem, volá babička Hana. Oba zkameníme, já polknu lžíci, Ivana překousne vidličku! Babička mi nikdy nepíše, natož aby volala. Vylosoval jsem si kratší špagetu, telofon tedy beru já, v očekávání toho nejhoršího. Ufff, kočkám došel kočkolit. Pro celou hospodu objednávám panáky a pokračujeme dál na pláž Campus. Nádherná voda i písek. Když vylezeme z vody, plácnu sebou na deku a hodinku si schrupnu. Ivana se učesala, svůdně si uvázala ručník kolem pasu a šla lovit chlapy. Po hodině se vrátila, řekla blbečkové, a skočila do moře. Před odjezdem si dopřáváme kávu. Pak se serpentinami vracíme zpět. Cestou domů se stavujeme ještě na kopci Sella del Diavolo, který se tyčí nad čtvrtí Poeto a jsou z nádherně vidět pláže a saliny.