Po snídani máme rozdělený program. Ivana jde do muzea, já si ještě trochu zchrupnu. Jsem si tedy myslel. Jenže ve vedlejším bytě začali uklízet po hostech, co už odjeli ráno. Dělali děsnej bengál, tak že ze spánku nebylo nic. Tak jsem alespoň dočetl časopisy, co jsme si sebou přivezli. Pak přichází Ivana a vyrážíme. Nejdříve vyrážíme do asi padesát kilometrů vzdálené vesnice Domusvilas, kde je obří jeskyně, kterou se dá projít do bývalé „průmyslové“ zóny z dob, kdy se tu dobývalo stříbro, olovo a zinek. Jenže… Je po sezóně a nikde nikdo, před jeskyní zákaz vstupu. Tak se jdeme do jí jen čouhnout na okraj na mažeme pryč. Škoda. Pokračujeme dále do města Iglesias, do místního muzea. Muzeum se buhužel na udané adrese nenachází, tak do navigace zadáváme vesnici Siliqua, kde se nachází kostel Castello Aquafreddo. Ten nacházíme hravě, páč je na obrovském kopci a je vidět z daleka. Jenže tam není ani lanovka na tož silnice a škrabat se na kopec v osmadvaci stupních ve stínu se nám opravdu nechce. Zadáváme město Pula a tradá na pláž. Cestou jedeme kolem salin, kde právě „sklízejí“ sůl. Před pláží si ještě oba dáváme picu jako kolo od žebřiňáku. A pak následuje vyvalování na pláži, zakončené vynikající kávičkou. Cestou domů ještě nakupujeme. Doma jen vyhazujeme nákup a jdeme fotit noční fotky. Pak už následuje večeře a pohoda na terase. A balení 🙁