NohyTak, někdo vstává v půl osmé, někdo až po deváté… Snídaně, posezení na terase a jedeme se koupat. Cestou se stavujeme fotit plameňáky, ale byli dost daleko, takže uvidíme, co z toho bude. Přijíždíme na stejnou pláž jako včera, tedy do oblasti Nora. A jako včera je nás tu jen pár. Voda luxusní, sluníčko také. Až moc. Po třech hodinách odcházím červenej jak spařený prase. Navigaci nastavím na hrad San Michel a vyrážíme. Cestou nás chytla průtrž, ale pořádná. Než ale dojedeme k hradu, opět paří slunce, jako by se nechumelilo. Na hradě nic moc, spíš nic. Jak říkával Vláďa Menšík: jako když koukáš z okna a nikdo nejde. Z hradu zůstalo jen obvodové zdivo a dovnitř byla vetknuta budova z trubek. Jako výstavní síň byto bylo dobré, ale takhle… Cestou dolů Ivana ukradla plod opuncie. Ta se jí za to pomstila tím, že jí napíchala trny do prstů. A jak si je chtěla zubama vyndat, tak i do jazyka. Nařizujeme navigaci na kopec Monte Urpino, ze kterého jsou vidět obrovské saliny na jižní části města. Pak už do autopilota zadávám souřadnice garáží a ubíráme se k domovu. Odnášíme věci do bytu a jdeme si dát martini s výhledem na přístav při západu slunce. Dneska večeříme doma na terase…