Tři barvyK snídani opět kroasanty na terase a cesta na letiště pro zamluvené auto. Cestou potkáváve demonstraci za odtržení Sardinie od Itálie. Jinak žádné drama. Jedeme deset minut busem, pak deset minut vyřizujeme papíry a už máme auto. Je to Renaut Clio. A dokonce má i navigaci! Nejdříve jí přepínáme z Italštiny na Angličtinu, a pak mě tak napadne, co kdyby… A co myslíte, má jí tam! Ano, navigace na nás mluví Česky! Nastavujeme cíl cesty Pula a vyrážíme. Když po cestě míjíme laguny s odpařující se mořskou vodou, spatříme v nich lovící růžové plameňáky. Zítra se u nich musíme určitě zastavit a nějakýho vyfotit. A už jsme v Pule. Ale tu nebo to nebo co projíždíme a zastavujeme u archeologivkých vykopávek jménem Nora. Ale zároveň také objevujeme nádherné pláže, kam se zítra určitě vypravíme. Voda byla nádherně teplá a na pláži jen pár lidí. Pokračujeme dál k vykopávkám. Prohlídka je s průvodcem a stojí za to. Nepříjemné horko pomáhá překonat vítr od moře. Mají tu dva tisíce let starou mozajku, na kterou jsou náležitě pyšní. Ovšem na majáku to tak foukalo, že jsem si musel ukrýt kšiltovku. Po prohlídce si dáváme v místním bufíku kafčo. Pak do navigace nastavujeme cíl cesty ostrov Sant Antioco a vyrážíme. Z nuly nad mořem se dostáváme až do výšky 300 metrů, to když překonáváme pobřežní hory. Pak se opět dostáváme na nulu, to když přejíždíme spojovací most na ostrov. Na ostrově se zdržíme asi dvě hodiny, převážně prohlídkou přístavu. Cestou zpět k autu se stavujeme v sámošce pro sváču, protože místní hospody otevírají až v osm. Zpátky do Cagliari jedeme přes Iglesias, a pak po dálnici. Auto parkujeme v podzemních garážích, výtahem vyjedeme na náměstí o ulici vejš než bydlíme, takže ho máme téměř u nosu. Házíme domů nákup a jdeme na zasloužené martini. Jenže měníme hospodu a tady ho nemají, tak si objednáváme nenu, které nás málem zabilo. Mělo asi dvanáct chodů, a poslední, biftek z pupku už nedojídáme. Valíme se pomalu do kopce domů, padám na terasu, píšu deník a popíjíme víno. A plánujeme zítřek!