Pátek 18.9.2020

2009180001Je krásný slunečný pátek, něco kolem desáté a my vyrážíme do Českého Ráje. Navigace nás vede přes Prahu. Cesta je asi od dvacet kilometrů delší, ale o půl hodiny kratší. Za Prahou se stavujeme u Mekáče na svačinu, a pak pokračujeme po dálnici až téměř do Turnova. Tam se jdeme cournout do města. Už při příjezdu nás upoutal velký černý kostel. Po chvilce bloudění jsme u chrámu Narození Panny Marie. Ten je sice uzavřen, ale i z venku je pěknej. Okolo chrámu je hřbitov, kde mají hrobky zajímaví lidé. Například hrobka Karla Bavora, který vynalezl elektrický zapalovač. Po procházce sedáme do auta a jedeme do pár kilometrů vzdáleného penzionu, který bude naším útočištěm na víkend. Penzion leží nad městem, takže máme hezký rozhled do krajiny. Svá nejlepší léta už má sice za sebou, ale je útulný. Ubytujeme se, a jdeme na první výlet. Kousek na penzionem je hrad Valdštejn, takže cíl je jasný. Cestou vylézáme na skalní rozhlednu Hlavatice. A pak už je to jen kousek na hrad. Tam stíháme ještě poslední prohlídku s průvodcem, takže paráda! Hrad je docela rozlehlý, a je z něj perfektní výhled do okolí. Po prohlídce si dáváme kafíčko v přilehlé hospodě, a pak už rovnou domů. Cestou potkáváme na cestě koně s dětmi. Mezi skupinou šlo samostatně bez jezdce i malé hříbě.

 

Sobota 19.9.2020

2009190031Dnešní den by se dal nazvat rozhlednový, no ale postupně. Po snídaní jedeme směr obec Dubecko, kde je první rozhledna. Vznikla na stožáru mobilních operátorů tak, že se kolem trouby navařilo a našroubovalo schodiště. Už zdálky provokovala svým vzhledem a výškou! Cestou k rozhledně si vyzvedáváme klíče od rozhledny. Po pár metrech jsme u ní. Sakra, je fakt velká. No, ale když jsem se vytahoval, že jí vylezu, tak přeci nemohu couvnout. Ivana mi otevírá vrata a já jdu na to. Vyhlídková plošina je ve výšce 33 metrů, tedy jako desetipodlažní barák. Lezu! Hmmmm, schody i plošina nahoře je z roštů, pěknej pohled dolů. Ale co dolů, ale do dálky!!! Vidím Trosky, Ještěd, Sochu Svobody, no prostě daleko. Když slezu dolů, jdeme vrátit klíče od rozhledny, a přesouváme se na vrch Kozákov. A ano, tady je ta louka, kde Kuba létal na paraglidingu 😎 . A je tu samozřejmě i rozhledna. Sice sotva poloviční než byla ta první, ale jde na ní. Výhled opět luxusní, počasí nám prostě přeje. Po slezení se jdeme projít po okolí, a pak se přesouváme do Lomnice nad Popelkou, kde je ve sportovním areálu skokanský můstek. Což by nebyla až zase taková zvláštnost, kdyby na jeho vrcholu nebyla umístěna rozhledna. No co, to je přeci výzva! Šplháme nahoru a musím uznat, že tentokrát jsem se nahoře necítil moc bezpečně. Podlaha z prken sežraných houbou, nahnilá od deště a sněhu, a s tloušťkou do dvou centimetrů. A na tom mých pětaosmdesát kilo. No, a zábradlí jen z dvou trubek. S dětma bych tam tedy nešel. Ale výhled zase super! Dál se přemísťujeme na Trosky. Nejdříve si pod zříceninou dáváme lehký oběd, a pak s plným břichem funíme do kopce. Sice hodně lidí, ale pěkný. Lezeme na Babu i Pannu a výhled opět parádní. Pomalu se vracíme na penzion, ale ještě nám to nedá, a stavujeme se na zámku Hrubá Skála. Ten je pěkně upravený a opravený. Včetně zámeckého parku. A je tam možný výstup na věž a suprová restaurace. A v jídelním lístku nabízejí “slovakian gnocchi”, tedy halušky 😀 . No ale teď už opravdu jedeme na penzion. Šest rozhleden opravdu stačilo. Doma si vlezeme na terasu, dáme si pivko a vodku, jako přípravu na večeři.

Neděle 20.9.2020

2009190060Po snídani se balíme a vracíme se na Hrubou Skálu. Tentokrát ne do zámku, nebo lépe ne hned do zámku, ale jdeme přes arboretum Bukovina do skal, kde je značená trasa. A opět krásné vyhlídky a spousta horolezců. Nejdříve jdeme po vrcholcích skal, k zámku se ale vracíme podél pat skal, což je taky zajímavá cesta. Na zámku si dáváme oběd a po něm jedeme ke Zdeňkovi Lukeslemu na chalupu. Tam nás čeká kávička a sušenky, které vlastnoručně koupil u Vietnamce. Od Zdeňka jedeme už směr Pato. Cestou nás napadá, že bychom se mohli stavit v Čestlicích u Sváti. A prd, jsou v Řecku. No ale, co se takhle stavit u Pražáků v Holešovicích? Ivana se ujme role organizátora, já nastavuji navigaci, a za chvilku parkujeme na tržnici v Holešovicích. S klukama jdeme do blízké restaurace na svačinu. No svačinu, normálně bych to měl k večeři a druhý den k snídani. Ale zvítězil jsem! Asi po hodince se loučíme a vyrážíme konečně směr Pato. Jenže, jaký by jsme byli rodiče, kdyby jsme nenavštívili druhé děti?!?! Opět nastavuji navigaci, tentokrát pod Koňský vrch. A i tam vládne dobrá nálada a pohoda, i když už přestavěli celej barák a přeorali půlku zahrady 😆 . No i tady se loučíme, a mažeme konečně a zaslouženě domů. A co na závěr? Další povedený prodloužený víkend!

Fotky z víkendu jsou TADY a video níže,

0 0 vote
Article Rating
0
Would love your thoughts, please comment.x
()
x