Dnes vyrážíme k Brooklynskému mostu a k soše Svobody. Na jih Manhattanu frčíme metrem a vystupujeme kousek od majestátní budovy radnice New Yorku. Středem mostu vede lávka pro pěší a kola, takže bezpečná cesta. Z mostu je hezký pohled na Brooklyn i zpět na Manhattan. Bohužel samotný most moc fotit nejde. Vracíme se tedy zpět a jdeme do blízkého přístavu, odkud by měl být most dobře vidět. Ale bohužel není, je ho vidět jen půlka. Jinak v tom přístavu, kde jsme byli, očekávali kdysi připnutí Titanicu.

Jdeme podle pobřeží směrem k přístavišti Battery park, odkud nám odjíždí loď k soše Svobody. Lístky máme zakoupené už z Čech, takže si je jen vyzvedáváme, žádné čekání ve frontě. Než odplujeme, lehce poobědváme. A pak už hurá na loď. Procházíme bezpečnostními rámy jako na letišti, a na ostrově se sochou taky. Cesta trvá jen chvilku, deset, patnáct minut. Na ostrově je docela dost lidí, ale logistiku mají opravdu zmáknutou. Kabelku a brašnu od foťáku dáváme do bezpečnostního boxu, který se otevírá otiskem prstu. A pak už nás čeká výstup na sochu. Na ochoz podstavce vyjíždíme výtahem a dále pokračujeme po 160 schodech vnitřkem sochy až do její koruny. Je tam sice jen pár okýnek, ale krásný pohled na New York i na krásnou policistku, která to nahoře hlídá. Když se dostatečně pokocháme, sestupujeme dolů. Jde se po úzkém schodišti, ale je vystavěné tak, že nikoho cestou dolů a vlastně ani nahoru, nepotkáte. Jsou to totiž dvě šroubovice. Dole ještě procházíme expozicí ukazující stavbu sochy. Pak si dávám asi půlkilového hamburgera, a to opravdu. Než odjedeme z ostrova, asi osmkrát přehazuju objektivy a zkouším pod různými úhly a za různého osvětlení fotit dolní Manhattan. Nejlepší fotky byly stejně asi z lodi cestou zpět.

Do bytu se vracíme před sedmou úplně k. o., že si snad ani nedám víno. Ale nakonec jsem se přemluvil, a dal jsem na terase lahvinku červeného. Do postele padám sedřenej jak cikán z fronty na sociálce…