Dnešek začal příjemným překvapením, protože – buchy buch na venkovní dveře – a odjíždějící sousedky nám přinesly skoro celého melouna. Po snídani jsme vyrazili na okružní jízdu po pobřeží. Sice jsem si zase vzala prášek, ale stejně jsem se po cestě od kostela Santa Rosa z kopce dolů rozbrečela strachy. Natočila jsem tenhle úsek na mobil, ale ve skutečnosti je to mnohem hroznější. Jeli jsme do Sorrenta a povedlo se nám zaparkovat celkem blízko centra. Po schodech jsme sešli dolů do přístavu a prohlíželi jsme si lodě jedoucí na Capri. Poobědvali jsme v pěkné restauraci hned v přístavu a oba jsme měli mušle. Fakt s nima nešetřili… Ze Sorrenta jsme zahájili jízdu podle průvodce, ale bohužel všechny místa s nádherným výhledem byly nějak nedostupné. Nakonec jsme pár fotek udělali ve vesnici Torca a potom na Positanem. Cesta samými zatáčkami trvá neuvěřitelně dlouho, průměrná rychlost je doteď 36 km (včetně cesty z Neapole po dálnici). U fjordu ve Furore se nám podařilo vmáčknout na okraj silnice a po kamenných schodech jsme sešli k tomuto zajímavému úkazu. Fjord zabíhá mezi skály a dá se v něm pěkně koupat. Je známým symbolem městečka Furore. Pak zase stoupáme autem do naší nadmořské výšky, nakoupíme si potraviny na večeři a v baru u dědka si za odměnu dáme kafe, víno a Aperol. Zase jsem přežila dnešní jízdu, hned je mi lépe … Ještě kousek dojet domů a ejhle, máme tu nové sousedy. Zase jsme grilovali hamburger, ale kočka už asi dnes asi byla přežraná a nepřišla.