Rumcajsovo rodina

Zatím co Ivana ještě chrní (kdo asi zabalil věci, že?), jdu pracovat pro obec. Domů se vracím kolem desáté, dávám si kávičku a kolem půl jedenácté vyrážíme. Cesta by ubíhala dobře, kdybychom v průběhu jedné hodiny nezastavovali u pump a mekáčů, prostě všude tam, kde mají veřejnosti přístupné záchody. Ivana si totiž těsně před odjezdem dopřála ovocnou polévku z krabičky :-).

No ale, nakonec jsme se dostali i do Prahy, kterou jsme profrčeli po novém obchvatu za pár minut.

Do hotelu Prostřední mlýn proto přijíždíme už kolem jedné. Dáváme si seznamovací (s milou servírkou) pivko a kávičku, a pak se jdeme ubytovat. Poobědní odpočinek vynecháváme a jdeme se seznámit s nejbližším okolím. Hotel, dříve mlýn, leží asi dva kilometry od obce Železnice, v krásném zalesněném prostředí. Kolem hotelu se nachází hřiště, krásný bazén, prolézačky pro děti, sauna a vířivka.

Vracíme se zpět do hotelu, bereme foťák a vyrážíme do Jičína. Cestou tam se Ivana ještě snaží kontaktovat kámoše ředitele, ale bojí se nás, a neodpovídá. Parkujeme na náměstí, na pěkném náměstí, a vydáváme se na podrobnou prohlídku nejbližšího okolí. Centrum je krásně zrekonstruované s mozaikovými chodníky. Blížíme se k Valdické bráně, kterou následně zdoláváme. Výhled z ochozu si zaslouží jedničku.

Slezeme dolů a jdeme se podívat do Rumcajsovy ševcovny. Je to tam hodně vtipný, zvlášť dětem se tam musí líbit. Potom se couráme kolem brány a ejhle, Rumcajs a Manka. A pak, že jsou to jen pohádkové bytosti!!!

Začalo docela slušně pršet, tak se schováváme do podloubí, které je kolem celého náměstí a pomalu procházíme kolem krámečků. V jednom rohu jsme narazili na zajímavou prodejnu či výrobnu. Šikovná paní či slečna tam jen nožíkem a nějakou škrabkou vyráběla nádherné svíčky. Koukali jsme na ní s úžasem asi dvacet minut. Prostě pecka. Na závěr prohlídky jsme si koupili dvě svíčky a malá mejdlíčka (www.svickyzjicina.cz).

Vracíme se zpět k hotelu, a tentokrát jdeme na prohlídku vzdálenějšího okolí. Nejbližší sousedi jsou skoro kilometr daleko, a jsou to zaměstnanci pily. I ta byla dříve poháněna vodou z náhonu. Jako památka na staré časy je vodník, sedící uprostřed kanálu a dřevěná busta dřevorubce.

Začíná lehce pršet, tak se pomalu vracíme k hotelu. A tam už na nás čeká vynikající večeře. Normálně se to nedělá, ale slečna u vedlejšího stolu vedla tak hlasitý monolog, že ho sem musím část vložit. Slečna byla zřejmě nějakou operátorkou v kovoprůmyslu, a popisovala svému příteli, část své práce:

Ona: co si myslíš, že musím vyťukat, aby vyjela kulatina patnácka?
On: nevím
Ona: FH256
On: hmmm
Ona: no počkej, ale to není všechno, pak musím ještě zadat B75
On: fakt?
Ona: a co plocháče, co myslíš?
On: netuším
Ona: CM147
On: jo?
Ona: a pak GH4
On: zajímavý

Pak přešla na ocel žíhanou a další produkty, celé to školení trvalo dobrou půlhodinku a pána to vysloveně bavilo:-)

My jsme k té přednášce popíjeli panáčky, a pak jsme si vzali šampíčko, a odebrali se s ním na pokoj, kde si čteme a v klidu sledujeme Slavnosti sněženek.