Den první

Rumcajsovo rodina

Zatím co Ivana ještě chrní (kdo asi zabalil věci, že?), jdu pracovat pro obec. Domů se vracím kolem desáté, dávám si kávičku a kolem půl jedenácté vyrážíme. Cesta by ubíhala dobře, kdybychom v průběhu jedné hodiny nezastavovali u pump a mekáčů, prostě všude tam, kde mají veřejnosti přístupné záchody. Ivana si totiž těsně před odjezdem dopřála ovocnou polévku z krabičky :-).

No ale, nakonec jsme se dostali i do Prahy, kterou jsme profrčeli po novém obchvatu za pár minut.

Do hotelu Prostřední mlýn proto přijíždíme už kolem jedné. Dáváme si seznamovací (s milou servírkou) pivko a kávičku, a pak se jdeme ubytovat. Poobědní odpočinek vynecháváme a jdeme se seznámit s nejbližším okolím. Hotel, dříve mlýn, leží asi dva kilometry od obce Železnice, v krásném zalesněném prostředí. Kolem hotelu se nachází hřiště, krásný bazén, prolézačky pro děti, sauna a vířivka.

Vracíme se zpět do hotelu, bereme foťák a vyrážíme do Jičína. Cestou tam se Ivana ještě snaží kontaktovat kámoše ředitele, ale bojí se nás, a neodpovídá. Parkujeme na náměstí, na pěkném náměstí, a vydáváme se na podrobnou prohlídku nejbližšího okolí. Centrum je krásně zrekonstruované s mozaikovými chodníky. Blížíme se k Valdické bráně, kterou následně zdoláváme. Výhled z ochozu si zaslouží jedničku.

Slezeme dolů a jdeme se podívat do Rumcajsovy ševcovny. Je to tam hodně vtipný, zvlášť dětem se tam musí líbit. Potom se couráme kolem brány a ejhle, Rumcajs a Manka. A pak, že jsou to jen pohádkové bytosti!!!

Začalo docela slušně pršet, tak se schováváme do podloubí, které je kolem celého náměstí a pomalu procházíme kolem krámečků. V jednom rohu jsme narazili na zajímavou prodejnu či výrobnu. Šikovná paní či slečna tam jen nožíkem a nějakou škrabkou vyráběla nádherné svíčky. Koukali jsme na ní s úžasem asi dvacet minut. Prostě pecka. Na závěr prohlídky jsme si koupili dvě svíčky a malá mejdlíčka (www.svickyzjicina.cz).

Vracíme se zpět k hotelu, a tentokrát jdeme na prohlídku vzdálenějšího okolí. Nejbližší sousedi jsou skoro kilometr daleko, a jsou to zaměstnanci pily. I ta byla dříve poháněna vodou z náhonu. Jako památka na staré časy je vodník, sedící uprostřed kanálu a dřevěná busta dřevorubce.

Začíná lehce pršet, tak se pomalu vracíme k hotelu. A tam už na nás čeká vynikající večeře. Normálně se to nedělá, ale slečna u vedlejšího stolu vedla tak hlasitý monolog, že ho sem musím část vložit. Slečna byla zřejmě nějakou operátorkou v kovoprůmyslu, a popisovala svému příteli, část své práce:

Ona: co si myslíš, že musím vyťukat, aby vyjela kulatina patnácka?
On: nevím
Ona: FH256
On: hmmm
Ona: no počkej, ale to není všechno, pak musím ještě zadat B75
On: fakt?
Ona: a co plocháče, co myslíš?
On: netuším
Ona: CM147
On: jo?
Ona: a pak GH4
On: zajímavý

Pak přešla na ocel žíhanou a další produkty, celé to školení trvalo dobrou půlhodinku a pána to vysloveně bavilo:-)

My jsme k té přednášce popíjeli panáčky, a pak jsme si vzali šampíčko, a odebrali se s ním na pokoj, kde si čteme a v klidu sledujeme Slavnosti sněženek.

Den třetí

Den třetí

V klídku snídaně, pak balení a pomalu opouštíme hotel. Ivana už se konečně domluvila s kamarádem, tak si dáváme sraz v Jičíně a opouštíme hotel Prostřední mlýn s tím, že je to zase jedno místo, které můžeme doporučit kamarádům. Cestou do Jičína se ještě stavujeme ve...

Den druhý

Den druhý

Ráno nás budí vřeštící děti sousedů, ale snídaně nám zase vrací dobrou náladu. Žádné dlouhé otálení, bereme věci na cestu, skáčeme do auta a vyrážíme. Máme toho před sebou hodně. První zastávkou je lom blízko vesnice Kyje, kam jsme kdysi chodili hledat acháty. Zdá se,...

0 komentářů