Vajdšejnská brána

V klídku snídaně, pak balení a pomalu opouštíme hotel. Ivana už se konečně domluvila s kamarádem, tak si dáváme sraz v Jičíně a opouštíme hotel Prostřední mlýn s tím, že je to zase jedno místo, které můžeme doporučit kamarádům.

Cestou do Jičína se ještě stavujeme ve Valdštejnské lodžii, kterou založil Valdštejn na úpatí kopce Zebína. Zvolené místo umožňovalo opatřit zahradu fontánami s vodotrysky, přivádět vodu do velkých bazénů. Areál ale nebyl dokončen. Terasa lodžie je však doposud místem průniku pěti krajinných os, na jejichž koncích lze sledovat východ a západ slunce za rovnodenností i slunovratů. Jeviště velkolepých slavností vévodova dvora mělo být zřejmě i útočištěm osoby podřizující svůj život horoskopům a astrologii.

Pokračujeme do Jičína, kde si s kamarádem Pavlem a jeho ženou neženou dáváme kafe. Pak nás doprovodí k autu a my pokračujeme dál, do města Sobotka, či spíše za město, kde se nachází zámek Humprecht. Kupujeme si lístky jen na ochoz. Jde s námi průvodkyně, takže máme i privátní výklad, co kde vidíme nebo bychom viděli, kdyby nebyly na obzoru mraky.

Ze Sobotky jedeme na oběd do hájenky z filmu Slavnosti sněženek, kde si letos dáváme se zelím. Tedy kance se zelím a bramborovým knedlíkem. Tak jako loni, hodně dobrý!

A teč už naše cesta vede do Prahy (po kolikáté už letos???) za Bobem. Bohužel však mají rozježdíno, tak se s ním jenom zdravíme, dáváme mu suchary a frčíme domů.

Doma se ještě dozvídáme, že Ivana byla v sobotních novinách, co by hvězda z Dubaje (to jsme tedy opravdu nečekali 🙂 ).

A fotky, jsou TADY.