Neděle – 2. den

17. 3. 2024

Bazén na střeše

Dnešní den jsme vyhlásili jako den odpočinkový. Ale… Po snídani jsme se rozhodli, že se vyvalíme na pláž, a budeme lenošit. Jenže už bylo dvacetosm stupňů, tak jsme se báli, že se spálíme, a proto jsme se vydali mořem směrem doleva od hotelu k přístavu. Cestou Ivana sbírala mušle. Pak uviděla docela hezky barevný kámen, tak ho chtěla vydloubnout z písku, ale kamen vytáhl nohy, Ivana zařvala, a kámen se ztratil v moři. Krab jako prase! Šli jsme dál, já frajersky bez trička, a teplota se už přehoupla přes třicítku, a to ještě nebylo jedenáct. Ale hezky foukalo, tak se šlo pěkně. Jo, ty teploty jsou samozřej měřené ve stínu. Na pláži bylo nejméně stočtyřicetšet stupňů. Pláž, po které jsme šli a je kolem nás, je podle Forbes a australského The Sydney Morning Herald mezi desítkou nejlepších pláží na světě. Cestou zpět jsme se stavili na obídek, a pak směr hotel. Nešli jsme ale na pokoj, nýbrž k bazénu do posledního patra, kde jsme strávili poobědní siestu. Po páté opět vycházíme, ale tentokrát na druhou stranu, ne po pláži, ale podél ruzných restaurací, kterých je tu opravdu hodně! Není už takové dusno jako bylo včera, a fouká příjemný větřík. O proti včerejšku je dnes venku hodně lidí, restauračky i pláže jsou plné i takhle navečer. Pak prudká otočka, a vracíme se k hotelu. Cestou brzdíme už v jednou odkoušené restauraci, kde si dáváme grilované krevety, a zapečené ústřice. Jedny se sýrem, druhé s cibulí. Celkem jich je dvě kila. Samozřejmě i s budkama. No, jsou úplně čerstvé, loví je přímo z akvárka před nami, a hlavně rybáři jsou asi dvěstě metrů daleko. Neskutečný rozdíl mezi čerstvou potvorou a mraženou. A taky nesmíme zapomenout na cenu. Ústřice tady vychází na deset našich kaček, a ne minimálně na devadesát jako v Praze. Během večeře jsem objednal u “našeho” taxikáře (ano ochočili jsme si zde taxikáře – myšleno opravdu v dobrém) odvoz na zítřejší výlet. Po večeři již následuje cesta na hotel, a večer jako každý, snad jen s tím rozdílem, že se dneska snad dostanu do postele dřív než před půlnocí.

A fotky jako vždy TADY.

Sobota – 8. den

Sobota – 8. den

Dneska jsme vstávali tak brzo, že jsme z toho byli překvapený nejen my, ale hlavně i obsluha v restauraci, kam jsme dorazili ve čtvrt na osm. Po jídle dobalujeme, a před osmou už jsme v hale hotelu, kde čekáme na taxík. Ten přijíždí přesně v osm, a asi po dvaceti...

Pátek – 7. den

Pátek – 7. den

Dnešní den byl vyhlášen dnem "L". Nebo také dnem "F". Každopádně výsledek je stejný. Buď den Lenošení, nebo den Flákání. Takže dopoledne se válíme na pláži, po obědě u bazénu na střeše. Potom na pokoji pod klimačkou, a večer se jedeme podívat do zábavního parku. Ne,...

Čtvrtek – 6. den

Čtvrtek – 6. den

Po snídaňovém odpočinku vyrážíme do města Hoi An. Cestou míjíme rýžová pole a také vodní buvoly. Cestou se stačila změnit teplota o osm stupňů nahoru, a město bylo rozpálené, jako gril na stejk. A těch lidí... Město je prezentováno jako historické, tak jsem si...