Středa – 5. den

20. 3. 2024

Lotos

No, tak jak dneska začít, aby to nebylo stejné jako předchozí dny? Nic mě nenapadá, takže budíček, snídaně, taxík a cesta do Mramorových hor. Dneska je pod mrakem, takže nehrozí utopení ve vlastním potu. To jsme si mysleli, než jsme dojeli na místo. Po třiceti kilometrech úplně jiné počasí. Slunce, a takový vedro, že určitě museli někde topit pod kotlem. Ivana opět odzbrojuje pokladní perfektní vietnamštinou “Hai vé”, a jdeme k výtahu. Ten vede podle hory, je prosklený, a pěkně vyhřátý. Nahoře nás opět čekají budhové a oltáře. Pak byla cedule, že někde nahoře je super výhled, takže půjdeme. No, schodnice jsou vysoké asi pětatřicet centimetrů, tak výstup nechávám na mladší polovině naší výpravy, a já se uchyluji do stínu. Když se naše výpravy opět spojí, dívám se na záběry pořízené z vrcholu kopce. Výtahem jedeme dolů, a vstupujeme opět do obří jeskyně. To je prostě úchvatné, co ta příroda dokáže vytvořit. Po prohlídce přivolávám taxíka a jedeme zpět do hotelu. Vylézáme o něco dříve, abychom si někde dali oběd. A pak už na hotel. Dáváme hoďku a půl pauzu. Ivana projevila zájem, jít do míst, kde žijí domorodci, kteří se o nás starají na hotelu. Takže jo. Cestu do rybářského přístavu, kam jsme se chtěli podívat, naplánuji uličkami, které opravdu nejsou přizpůsobené na turisty. Už po deseti minutách se mě Ivana drží za ruku, a odmítá se ode mě vzdálit na víc než půl metru. No ale, prošli jsme, došli jsme. Přicházíme do přístavu, který je též velmi osobitý. Jako lodě, kterými nám jezdí lovit krevety a ústřice, jsou super, i když bych na to nevlezl, ale je tam strašný smrad! Ale ne z ryb a podobně, ale ze sraček a bůh ví z čeho ještě. No masakr. Pak si Ivana vzpoměla na nějakou hororovou zprávu, a chtěla rychle pryč. Takže jsme vypadli z přístavu, a šli jsme k řece. Sice na mapách se ty silnice tvářili jako “dálnice”, ale ne… Chodníky se tu vlastně nepěstují, protože na nic jsou roztažené dílny a opravny, které se nevejdou do domů, takže chůze je možná pouze po silnici. Kdyby to bylo u nás, není samozřejmě problém, ale tady se ani moc nerozlišuje, po jaké straně se jezdí… Jdeme podle řeky, cestou si dáváme džus, nebo jak se tomu říká, z cukrové třtiny, a voláme taxíka, a jedem domů. A pak už večeře…

No a fotky, však vy už víte… TADY.

Sobota – 8. den

Sobota – 8. den

Dneska jsme vstávali tak brzo, že jsme z toho byli překvapený nejen my, ale hlavně i obsluha v restauraci, kam jsme dorazili ve čtvrt na osm. Po jídle dobalujeme, a před osmou už jsme v hale hotelu, kde čekáme na taxík. Ten přijíždí přesně v osm, a asi po dvaceti...

Pátek – 7. den

Pátek – 7. den

Dnešní den byl vyhlášen dnem "L". Nebo také dnem "F". Každopádně výsledek je stejný. Buď den Lenošení, nebo den Flákání. Takže dopoledne se válíme na pláži, po obědě u bazénu na střeše. Potom na pokoji pod klimačkou, a večer se jedeme podívat do zábavního parku. Ne,...

Čtvrtek – 6. den

Čtvrtek – 6. den

Po snídaňovém odpočinku vyrážíme do města Hoi An. Cestou míjíme rýžová pole a také vodní buvoly. Cestou se stačila změnit teplota o osm stupňů nahoru, a město bylo rozpálené, jako gril na stejk. A těch lidí... Město je prezentováno jako historické, tak jsem si...