K narozkám jsem mimo jiné dostal od Kuby fotolet z letiště Letňany. Domluvil jsem si termín a těšil se. Bohužel se mnou nechtěla letět ani Ivana, ani žádná kamarádka či kamarád. No nic, poletím tedy sám. Nadešel den „D“. U nás v Pato bylo pěkně hnusně a podle radaru, to ani v Praze nevypadalo zrovna letecky. Volám tedy majitelce firmy, jak to vypadá. „Jsou sice mraky“, povídá, „ale lítáme“. No super, skáču do auta a vyrážím ku Praze. Asi třicet kilometrů před Prahou mi volá zpátky, že se nelítá… Hezky jí poděkuju a vracím se zpět. V týdnu mi posílá nový termín. A dokonce z jedné kamarádky spadl strach, tak prý pojede se mnou.

Takže třicátého října vyrážíme za jasného počasí do Letňan. Tam si pro nás přichází pilot, nasedáme do Cesny 172 a rolujeme na dráhu. Start a směřujeme na Karlštejn a vápencovou Ameriku. Úžasné počasí, úžasný výhled. A let jako v bavlnce. Uteklo to jako voda a pětačtyřicet minut sedáme opět v Letňanech. Člověk by nevěřil, co je v Praze a kolem Prahy lesů a vod.

Fotky z letu jsou TADY.