od Karel Řehák | 19. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Bari
Dneska vstáváme o krapínek dřív, lehce snídáme a balíme. Pak naházíme kufry do auta a vyrážíme na letiště do Bari. Tam dorážíme za hodinu a půl, odevzdáváme auto a tlačíme kufr do odletové haly. Najeli jsme hezkých osmsetosmdesát kilometrů. Zbavujeme se kufru, a jdeme na poslední italské kafe. Pak se jdeme odbavit. Mě houká batoh, tak ho projíždí rentgenem ještě jednou, pořád to samé. Tak prej, ať si vyndám věci. Tak na stůl vyskládám nabíječky, kabely, objektiv, foťák, sejry, prošuto, meloun a klobásy. Projedou tedy prázdný baťoh, a zase tramtadadáááá. Tak si kovbojka natáhla rukavice, a jala se ho ručně šacovat. Pak znova do rentgenu, a znova tramtadadáááá. Tak mi ho podala, ať si tam prej naskládám věci a pokračuju v krasojízdě. Letadlo je na Jugoškou, takže máme ještě a půl hoďky čas, než přistane. Potom už nasedáme a odrážíme. Startujeme nad moře, tak jsou pěkný panoramata. Ivana jíst nechce, já si dávám kuře na kari s rýží. Cesta docela utekla, a že jsme nad Čechama nemusíme ani zjišťovat z mapy, ale stačí se podívat dolů. Samé žluté pole… No, a pak už jen chvilka a jsme na Ruzyni. Koukám, že všichni mají rifle a bundy, jen já mám kraťasy a tričko 🙂 . Kufr máme hned, necháme se odvézt k autu, a jedeme. Ale ne domů, nýbrž do POPu na závěrečnou kávu. A hlavně se nám nechce domů 🙂 . Poslední část cesty proběhla v klidu, a doma jsme kolem pátý hodiny.
Zazvonil zvonec, a dovolený je konec. Dneska bez fotek…
od Karel Řehák | 18. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Bari
Hned od rána slunec, takže snídaně pod chlebovníkem. Pak následuje balička vyrážíme do města Martina Franka, které leží asi dvacet kilometrů od nás. Jedeme opět dovolenkovým tempem, pozorujeme nedříve olivy, a pak truli, kterých je tu opravdu hodně. Ve městě odkládáme automobil a vydáváme se na procházku historickým centrem. Než se však do centra vnoříme, dáme si nejdříve kávičku. A pak již opouštíme náměstí a dostáváme se do uliček, kde je úplný klid, a žádní turisti. Uličky se klikatí, a jsou tak úzké, že se tam nevejdou ani auta. Protože se blíží poledne, téměř z každého okna se line vůně jídla. Nakonec i mi máme namířeno ke kostelu, a najednou stojíme před řeznictvím. A jaká to náhoda, prodávají tam místní specialitu capocollo. Uzenina se připravuje z celých kusů masa, které jsou řezané od prasečího krku. Kusy masa jsou nejprve ručně solené, poté se umístí do přírodního střívka, kde je maso stisknuto a ochuceno pepřem. Balíčky jsou kompletně obvázané pevným provázkem, tím se vytvoří typický válcový tvar capocollo. Nakoupíme, a pokračujeme dál. Stále kličkujeme uličkami od kostela ke kostelu. Nakonec vycházíme opět na náměstí, z kterého jsme vyrazili. Jdeme si pro auto a vracíme se zpět do Ostuni, kde na hradbách s pěkným rozhledem na moře a olivy obědváme. Po jídle se přesouváme k blízkému moři. Všechny rezorty a bungalovy i pláže jsou zatím prázdné, ale za měsíc se to změní. Jdeme mořem přes záliv na ostroh, odkud je vidět moře od východu po západ. Potom se pomalu couráme k autu, a než dojedeme do města, stavujeme se mezi olivami. Pak už poslední nákup, a jedeme domů na čaj. Dneska opět grilujeme “salsiču”, ale dnes s jiným kořením.
Fotky z dnešního dne jsou TADY!
od Karel Řehák | 17. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Bari
Ráno nás kolem šesté budí alarm od auta. Naštěstí to nebylo naše, ale nějaké za olivovým hájem. Ale řvalo to jako prase. Už jsem myslel, že neusnu, ale najednou se přiblížil Jupiter k Merkuru, a bylo devět hodin. Nenecháme se vykolejit, v klidu se nasnídáme, sbalíme a vyrážíme na jih. Rozhodli jsme se totiž, že dnes navštívíme nejjižnější místo v podpatku Itálie, tedy město Santa Maria di Leuca, a hlavně jeho maják. Vybrali jsme si cestu podél pobřeží. A udělali jsme velice dobře. Náhledné výhledy na moře, krásná cesta. U jednoho krásného výhledu se stavujeme na kafe. Bar u cesty byl přesnou kopií baru ve Furore. Tam jsme chodili na kávu k Papá Franciscovi. Pak se jdeme podívat k zálivu na moře, koupíme si sušené fíky a pokračujeme dál na jih. Skoro každých deset minut zastavujeme, abychom se pokoukali na moře. Po dvou hodinách parkujeme Santa Maria di Leuca. Nejdříve se jdeme napápnout, a pak nás čeká výstup na kopec, kde je umístěný maják. Ivana chtěla jet nejdříve autem, pak autobusem, ale nakonec jsem jí ukecal, a stoupáme spolu do schodů. Ze shora je krásný pohled na město a na přístav, a také na místo, kde se stýkají dvě moře. Jaderské a Jónské. Když se dosyta vykoukáme, jdeme pomalu dolů. Chceme se projít přístavem, ale bohužel jsou tam cedule, že tam suchozemci nesmí. Vracíme se zpátky k autu, a míříme domů. Čekají nás opět dvě hodiny jízdy, ale s autem které máme, je to paráda. Když se zapnou všichni pomocníci, mým úkolem je jen udržet směr. Jinak o rychlost, pruhy, vzdálenost od předchozího auta a směr se stará auto. No paráda. Domů přijíždíme lehce po sedmé. Jdu rozdělat oheň do grilu, a pak grilujeme pravé italské salsiccia. A k nim avokádo, meloun, víno…
A jako vždycky, fotky jsou TADY.
od Karel Řehák | 16. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Bari
Ráno neprší a nefouká! Po snídani se tedy nacpeme do auta, a vyrážíme napříč Itálií od Jaderského moře, k moři Jónskému, které leží na východní straně země. Do města Taranto přijíždíme po necelé hoďce. Parkujeme kousek od nádraží. Sluníčko už pěkně svítí a my se vydáváme k ostrovu Isola del Borgo Antico. Nejdříve si dáváme kávičku na náměstíčku Piazza Fontana, a potom se vydáváme na okružní procházku ostrova. Začínáme na severní straně ostrova, ulicí Via Cariati podél rybářského přístavu. Kupodivu tu nic nesmrdí, což znamená, že rybáři vyrážení do vln každé ráno pro čerstvé ryby. Docházíme až k otočnému mostu Ponte Girevole, který spojuje ostrov s další částí města Taranto. Most je otočný, protože se v blízkosti nachází velký vojenský přístav, kde kotví obrovské lodě, a ty se potřebují nějak dostat na otevřené moře. Přejdeme na druhou mostu, a kocháme se pohledem zpět na hrad Castello Arogenese. Bohužel se do něj nedá dostat, opět se musí objednat předem. Po jižní straně ostrova se po Corso Vittorio Emanuele II se vracíme zpět, směrem k Fontánovému náměstí. Cestou se zastavujeme u několika kostelů, a než se dostaneme k náměstí, procházíme takovou hodně odvážnou čtvrtí. Ale přežili jsme 🙂 ! Poblíž náměstí zalézáme do rybí restaurace, kde si dáváme penne s lososákem. Popravdě, hodně povedené jídlo. Po hodně pozdním obědě, skončili jsme před čtvrtou, se vydáváme zpět k autu. Jedeme směrem domů, ale chceme se ještě stavit ve městě Grottaglia, kde se ručně vyrábí keramika. No, možná se vyrábí, ale každopádně jsou ty dílny někde dobře ukryté. My jsme našli jen spousty krámků. Nasedáme do oře, a pokračujeme směrem domů. Cestou se stavujeme ještě v obchodě, dokoupit základní potraviny. Tedy: prošuto, víno, rukolu a melouny. Doma si dáváme pod chlebovníky čaj, a voláme babičce Zdeně. Dovídáme se, že jí Bobeš neukazuje žádný fotky, a došlo jí “dejchátko”, které měla už pět let.
Během dne nám volá Honza zprávu, kterou nechce nikdo na světě slyšet 🙁 . Doma zapalujeme večer svíčku…
Fotky z dneška najdete TADY.
od Karel Řehák | 15. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Bari
Ráno nás probouzí zvuk horského potoku. Marně vzpomínáme, kde tu něco teče. Nakonec se ale ukázalo, že to není potok, ale že prší. No prší. Ani Kemrovo rčení se na to nehodí. Prostě průtrž mračen. Dáme tedy snídani, po které se rozdělujeme na dvě družstva. Jedno jde spát, druhé si čte. Když se někdy kolem poledního probudím, vypadá to venku pořád stejně. Čumím do mobilu, a tak mě nějak napadne, podívat se na flightradar, jak vypadá počasí okolo. A hele, asi čtyřicet kilometrů od nás neprší. A tak se tedy oblékáme a vyrazíme na jih do města Brindisi. A hele, fakt tam neprší! Jdeme nejdříve historickým centrem, a pak se stáčíme k přístavu. Tam už dokonce vykukuje slunce. A než se po prohlídce přístavu najíme, svítí již na plné pecky. Ještě před jídlem se jdeme podívat do míst, kde končila ulici Via Appia. Ta začínala v Římě, a končila právě tady, v Brindisi. Pak si jdeme pro auto a jedeme směrem domů. Cestou chtěli carabinieri zatknout Ivanu, protože neměla pas. Ale když jim zazpívala, tak jí raději pustili a my jsme mohli pokračovat k domovu. Cestou se ještě stavujeme fotit olivovníkové plantáže. Doma si pak pod fíkama dáváme čaj a buchtu. Pak jde Ivana psát smlouvu, ale neobešlo se to bez komplikací. Neštěstí je tu s námi jeden bejvalej ajťák… Pak následuje večeře, telka, a psaní deníčku…
Fotky jsou ZDE.
od Karel Řehák | 14. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Bari
Vstáváme tak nějak těsně před devátou, a venku fouká jako v Beskydech. Říkala Ivana. Později pak ve městě vidíme, že na autech, i na tom našem hybridním, je písek ze Sahary. Cíl dnešního dne je prozkoumat centrum města Ostuni, hlavně pak katedrálu Nanebevzetí Panny Marie (v roce 2011 jí byl udělen titul “menší bazilika”). Řekli jsme si, že ušetříme trochu času, a autem zajedeme na parkoviště, které je v těsné blízkosti katedrály. Jenže… Nastavili jsme cestu do navigace, ale jedno náměstí bylo zavřené, tak nás navigace honila různě po městě uličkami, které nebyli ani ve Furóre. Do jedné jsme se ani s autem nevešli. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme vyjeli úplně z města, a přijeli jsme jako od Bari. Konečně po třičtvrtě hodině parkujeme. Po vystoupení z auta zjišťujeme, že jsme asi dvěstě metrů od náměstí, kde jsme byli v pátek na večeři. Akorát jsme tam šli z baráku pěšky, a trvalo nám to patnáct minut 🙂 🙂 🙂 . Jdeme tedy prolézt historické centrum, ale fakt hodně fouká, a pak začalo i poprchávat. To naštěstí dlouho nevydrželo. Po prohlídce zalézáme do restaurace na oběd. Já si dávám opečené krevety s chobotničkami a kalamáry, a Ivana specialitu Apulie, orecchiette s tuřínem (chutnal jako brokolice). Po jídle sedáme do auta, a jedeme se podívat k moři, což je asi sedm kilometrů jízdy. Byl tam ale takový fučák, že jsme to hned zabalili, a jeli zpátky do centra nakoupit. Po nákupu jedeme domů, kde si dáváme pod stromy čaj. Pak následovala chvilka odpočinku. Potom se vydáváme pěšky na obhlídku nejbližšího okolí. Procházíme mezi domky obklopenými olivovníky a fíkovníky. Našli jsme také několik stromů mandlovníku. Ale ještě to nebylo jedlé… Potom už míříme domů. Než zalezeme do baráku, procházíme se ještě zahradou, a kontrolujeme, jak nám to zraje. Pak už zalejzáme domů, já píšu deník, Ivana si stříhá nehty 🙂 .
Pár fotek z dnešního dně je TADY.
