Konečně v Praze

2012110023

Tak tato slova jsem už dlouho nepsal: “ráno v klídku snídáme, balíme věci a frčíme na výlet”. Tentokráte do Prahy, kam si jedeme užít můj narozeninový dárek od babičky Hany. Naše cesta vede nejdříve do Národního muzea. Máme zakoupené lístky na výstavu “Sluneční králové”. Nejdříve se ale stavujeme v bývalém parlamentu, kde je, jak zjišťujeme, vynikající restaurace. Po obědě procházíme spojovacím tunelem do hlavní budovy Národního muzea, kde už na nás čeká Egypt, mumie, keramika, písek… Nejdříve jsme si vystáli téměř hodinovou frontu na vstupu. Konečně vstupujeme do sálů. Exponátů hodně, ale je to takové divné. Bílé poličky, fialové pozadí, žádný písek… Inu, tak to dopadá, když nejdříve shlédnete originální výstavu třeba v Údolí králů. Ale jo, pokud to někdo nikdy neviděl asi ok. Po prohlídce mumií se jdeme podívat a kopuli Národního divadla. A to bylo hodně zajímavé. Jak zespodu, tak z vrchu, kde jsme viděli, jak je kopule zavěšená.

A pak už se přesouváme do hotelu. Ale tentokrát to není obyčejný hotel, tentokrát je to hotel International! My už jsme tento hotel kdysi navštívili s Prahou neznámou, a úplně nás okouzlil. Těžko se to dá popsat, možná se to dá trochu přiblížit fotkama. A navíc jsme měli ještě štěstí, protože nás ubytovali v hlavní budově, v devátém patře a ještě s výhledem na Prahu. Hodinku si dáváme pauzu, a pak vyrážíme ke Karlovu mostu, kde máme sraz s průvodkyní z Prahy neznámé. Po pár minutách zjišťujeme, že ta paní, co leží někde v palubce a radí nám kudy máme jet, nás poslala zbytečně oklikou, a že sraz asi nestihneme. Vypnul jsem tedy autopilota a do centra Prahy jsem dojel o deset minut dříve. Potkáváme se s průvodkyní a vyrážíme na procházku nazvanou “Legendy Starého Města”. Chodíme stále v centru, ale místy, kde jednak nebyl ani živáček, a hlavně jsme tam nebyli ani my! Trasa je dobře viditelná na fotografiích na odkaze níže. Procházku zakončujeme na Staroměstském náměstí. Odtud se přesouváme k Rudolfinu, kde máme, jako za starých časů, uložené auto a jedeme do hotelu. Při příjezdu k hotelu objednáváme naproti v sušárně večeři. Není to restaurace, ale výrobna, takže jedeme zaparkovat auto, pak chvilku na pokoj a potom procházkou pro sushi. Bylo vynikající! Ještě jednou, bylo vynikající. Pak následuje večerka. Někteří chrápou, někteří sosají víno.

A je tady sobotka, a my jdeme na snídani. Taky potkáváme zbylé spolunocležníky. Je nás tu v hotelu všeho všudy maximálně do třiceti osob. Dopoledne máme naplánovanou vlastní vycházku, a to sice do vilové čtvrtě Baba, která leží na planině kousek nad hotelem. Dříve, ale podle nás i nyní, patřila mezi tzv. lepší čtvrtě. Pár informací z internetu: Osada Baba je skutečný pojem nejen v dějinách české, ale i evropské funkcionalistické architektury. V dnešní době je to vlastně soubor ojedinělý, protože obdobné soubory ve Vídni a v Německu byly poškozeny v době 2. světové války. Vše započalo vlastně výstavou moderní architektury ve Stuttgartu v roce 1927, která byla vystavena dodnes obdivovaná kolonie Weissenhof. Probíhala za mezinárodní účasti architektů jako Mies van der Rohe, Mart Stam, Le Corbusier nebo Walter Gropius. Poté následovala výstava v Brně v roce 1928 nazvaná „Nový dům“ . Nedosáhla sice věhlasu stuttgartské výstavy, přesto měla pro výstavbu Baby velký význam jako podnět. Praha totiž samozřejmě nechtěla zůstat za Brnem pozadu a bylo rozhodnuto uspořádat podobnou výstavu moderního bydlení v roce 1932 i zde. Svaz československého díla koupil za tímto účelem 3 hektarový pozemek mezi kostelem sv. Matěje a zříceninou Baba. Pozemek byl vybrán pečlivě a velmi vhodně neboť využíval otevřenosti prostoru s výhledem na Prahu. Aby jednotlivé domy nebyly ve výhledu omezeny, zvolil projektant urbanistického plánu osady Pavel Janák šachovnicový způsob zastavění, kvůli tomu se musel změnit i původní regulační plán. Protože se jednalo o soubor funkcionalistických domů, samozřejmostí byla plochá střecha, mnohdy s terasou, umožňující  nerušený výhled. My se ještě stavujeme v parku, který je přírodní památkou a na zřícenině Na Babě. Pak již slézáme dolů k hotelu, kde máme pauzičku. Před odpolední vycházkou se jdeme najíst do blízké restaurace. Potom se přesouváme na Palmovku, kde začíná vycházka s názvem “Posledním vlakem na těšnovské nádraží”. Postupně procházíme po bývalé trati až k bývalému Těšnovskému nádraží, které stálo nedaleko nynějšího ministerstva zemědělství. Cestou se konečně ve svých šedesáti letech dozvídám, kde stojí, a co znamená označení Invalidovna. A také to, že je postavená vlastně jen jedna devítina stavby. Po procházce se vracíme metrem zpátky na Palmovku, kde si vyzvedáváme auto a jedeme k Michalovým rodičům na kafe a na sushi 🙂 . No a od nich už nás čeká cesta na hotel a stejný program jako včera.

Ráno raníčko se jdeme opět nadlábnout, a protože hotel můžeme opustit až ve dvanáct hodin, užíváme si pohody a klidu na pokoji. Když se konečně vypakujeme, jedeme se ještě cournout do Stromovky. Vycházíme od areálu Ruské ambasády a jdeme směrem k výstavišti. Park je kompletně zrekonstruovaný, taktéž některé budovy. Hlavní budova rekonstrukcí teprve prochází, ale mají to tam Pražené hezký. Pomalu se vracíme k autu, a pak již směr Patokryje!

Co na závěr? Ještě jednou díky za krásný dárek k narozeninám!!!

A slibované fotky jsou TADY.

Severní Morava – fotky

Severní Morava – fotky

Konečně se mi podařilo sestříhat video a vytřídit fotky z báječné dovolené na Severní Moravě. A až se mi podaří přemluvit 360-ti stupňovou kameru, aby vydala fotky co má v sobě, přidám sem ještě panoramatické fotografie. Fotky jsou TADY a video níže......

Jižní Morava

Jižní Morava

3. 6. 2021 - čtvrtek Tramtadáááááá, fanfáry ohlašují po hodně dlouhé době odjezd na dovolenou. Tentokrát vyrážíme na Jižní Moravu do obce Velké Bílovice, do sklípku a hotelu Stanislav Mádl. Tento pobyt jsem dostal od slečen z katastru k šedesátinám. Poukaz byl...

Jedeme do Kadaně

Jedeme do Kadaně

Bylo to takové obyčejné sobotní ráno. Tedy až do té doby, než nám zavolal Pavel, že je v nemocnici v Kadani, a že tam bez objednání očkují proti covidu, a ať přijedeme taky, že tam není téměř žádná fronta, maximálně na hodinu. Chvilku nám trvalo, než jsme tu informaci...

0 komentářů