2.den

V pátek po bohaté snídani jsme vyrazili do kopce na starou kamennou rozhlednu Štěpánku. Stavba i výhled byly super, v dálce se blýskala věž na Ještědu. Před vchodem do rozhledny je umístěna pamětní deska Cimrmanovy expedice ze Štěpánky na Altaj. Vedle rozhledny se nachází i kamenný maltézský kříž, připomínající oběti 2.světové války. Z rozhledny jsme pokračovali přes dvě horské boudy nově založenou alejí stromů dolů do Kořenova. Naším cílem byl Maják Járy Cimrmana a jeho malé muzeum. Dřevěný patrový maják stojí na stráni, která v zimě funguje jako sjezdovka. Nahoře jsme se mohli rozhlédnout nejen po okolí, ale i směrem k Oslu ( kde bychom měli být, kdyby dovolená v Norsku klapla podle plánu), nebo třeba směrem do Podolí,do lékárny…Muzeum bylo hezké, ale hodiny již ukazovaly dávno po poledni, my jsme měli žízeň a čekalo nás ještě pár kilometrů ve vedru zpět do hotelu. Vrátili jsme se celí splavení, až nás servírka politovala. Dali jsme si panáčka, hodně pití a bezvadnou česnečku. Poté jsme se odebrali na zasloužený odpočinek do pokojíčku.

Později odpoledne jsme jeli autem do vedlejšího Harrachova a nechali jsme se lanovkou vyvézt na Čertovu horu. Z lanovky byl krásný výhled na skokanské můstky. Na doskočišti se zrovna odehrávala Keltská noc, takže jsme měli vyhlídku doplněnou poslechem rockové hudby. Nahoře nic moc nebylo, takže jsme za chviličku sjeli zase dolů a zalezli pod slunečník do kavárny, kde jsme si vychutnali výborné latté a ještě Kája ze servírky vymámil informace, kudy na Mumlavský vodopád. Autem jsme popojeli ven z Harrachova, a protože na centrálním parkovisku byli vydřiduši, tak jsme zaparkovali jen tak u silnice a vyrazili do lesa na vodopád. Takový nápad mělo více lidí, ale protože vodopády tvoří delší úsek, tak se nějak podél rozprostřeli a docela to šlo. Nějací odvážlivci si ve vodě dokonce chladili celou basu piva. Já jsem si ochladila alespoň nohy. Ale vodopád a vůbec celá Mumlava byly fakt krásně romantické! Cestou zpátky jsme narazili na hornické muzeum, které jsme si naplánovali na sobotu. A večer zase děsné kvantum jídla –řízek jako kovářova zástěra…