3.den

Dneska jsme se se snídaní mírnili, protože jsme se ještě nemohli hnout od večeře. Včas jsme vyjeli zase do Harrachova a zaparkovali rovnou u hornického muzea. Prohlídka bývalé štoly na fluorit nás velmi mile překvapila, protože byla docela dlouhá a zajímavá. Paní průvodkyně byla příjemná a vtipná. Po skončení jsme pokračovali ve vzdělávání a přejeli jsme k muzeu ozubnicové dráhy na nádraží v Kořenově. Sice nám místo vstupenek vydali pěkné klasické vlakové jízdenky, ale jinak nás to zklamalo. Celé muzeum bylo v podstatě výstavou obrázků a tiskovin, bohužel z vlastní zubačky tam nebylo téměř nic. Tak jsme pokračovali stejným směrem dále pořád do kopce, až jsme dojeli k záchytnému parkovišti u osady Jizerka. Ta se vyznačuje meteorologickou stanicí s nejnižšími teplotami, ale i tady bylo přes 30 stupňů. Po krátké cestě pěšmo po silnici zjišťujeme, že vlastní osada je ještě dost daleko a v tom horku se nám nechce šlapat. Vracíme se tedy zpátky do hotelu, dáváme si pouze bramboráčky (což bylo naprosto dostačující) a moc a moc pití, a ukládáme se k odpočinku.

Vyjíždíme až později odpoledne, tentokrát na starou protrženou přehradu v Desné. Sice selhala navigace, ale vlastním orientačním smyslem jsme se dostali na výchozí bod silničky podél řeky Bílá Desná. Po 3 kilometrech ostré chůze, abychom unikli ostatním turistům, jsme dorazili do cíle. Na vykáceném prostoru je vidět veliká sypaná hráz uprostřed s věží. Protrženým místem teče čisťoučká říčka Bílá Desná, a protože nám už došla voda, tak se statečně napájíme z potoka (naštěstí jsme to bez problémů přežili). Když jsme si všechno přečetli, prohlédli a vyfotili, tak jsme se stejnou cestou vrátili k autu. Cesta zpět z kopečka se zdála snad ještě delší než předtím do kopce. V autě jsme se rozhodli vybrat nějaký peníz z bankomatu. Naštěstí se navigace již umoudřila, takže jsme v Tanvaldu dokonce našli správný bankomat. No a když jsme měli dost peněz, tak jsme se v hotelu rozšoupli a dali si se servírkou nějaké panáčky. Večeře opět luxusní – Kája vepřovou panenku (jinou než minule, ještě lepší), já tataráček z lososa s toustíkem. Pak jsem to zazdila čokoládovým fondánem se zmrzlinou a malinami, a opět jsem se nemohla hnout. V pokoji už je takové horko, že spíme přikrytí mokrým tričkem…