Kulturní smršť

Tak se nám ta kultura v listopadu nějak nahromadila. Nejdříve informace od Mariana, že v pátek 18. listopadu zpívá s paní Kalivodovou v Citadele v Litvínově. No, co se dalo dělat. Během několika minut jsem měl lístky v ruce. Kdo by se chtěl zeptat, jestli v první řadě, tak ano. V první řadě! A koncert? Opravdu perfektní. Oba protagonisty doprovázelo Moravské trio, a byl to prostě luxus. Navíc bar v zrekonstruované Citadele může divadlo v Mostě jen tiše závidět!
Hned následující den, tedy sobota 19. listopadu se stěhujeme do Prahy. Cestou tam se stavujeme o obci v Panenských Břežanech, kde je kaple sv. Anny, kterou projektoval Santini. Bohužel jsou tam i vily, kde bydlel Karl Herman Frank a Reinhard Heydrich. Asi nemusím ani připomínat, že po kulturních akcí v Praze se mi nechce v noci řídit domů, takže spíme V Maštali. Tentokrát jdeme do divadla Ungelt. To jméno samozřejmě znám, ale fyzicky jsem tam nikdy nebyl. Divadlo se nachází v bývalé kotelně hotelu Ungelt. A to doopravdy! Hraje se v uhelně představení Dovolená paní Josefy, kde hrají Tereza Nekulová, Jitka Smutná a Radek Valenta. Opravdu vtipná komedie. JO, v divadle bylo sedm řad a v každé maximálně čtrnáct míst.
No, a jedeme dál. V pondělí 21. listopadu jedeme do divadla v Lounech. Hraje tam náš kamarád Martin Holeček, a jeho divadlo – Ďivadelní soubor Klouzák (to Ď je správně!). A hrál se kus Ty si náš Mesiáš. No, co o hře napsat? Nejraději bych napsal, že to byla strašná prdel. Ale ne, to se nehodí. Takže jinak: smáli jsme se ještě cestou na parkoviště!
A je tu závěr listopadu, a my jedeme dvacátého třetího opět do Prahy, abychom zhlédli představení Ztráta třídní knihy v divadle Járy Cimrmana. Opět paráda a dobré obsazení: Svěrák, Rumlena, Čepelka a Reidenger. No a jak jinak, spíme V Maštali. Už jsme tam tak nějak jako doma. Při příchodu na večeři nám obsluha rovnou přinesla klíče od pokoje… A ráno ta snídaně!
Mňo, uvidíme, čím nás překvapí prosinec!