Na “úterý” už delší dobu chodí s námi jeden truhlář. Co by nebylo až tak zajímavé, ale mnohem zajímavější je to, že je zároveň pilotem. A tak jsme jednou dali řeč, že bych potřeboval vyfotit Patokryje na obecní web. No, slovo dalo slovo, a já čekal šestnáctého října na Mosteckém letišti. Že poletíme ultralehkým letadlem jsem věděl, ale to co přiletělo, to bylo pár svařených trubek omotaných plachtou. Nu což, když on přiletěl z Pesvic, co bych já nemohl lítat nad Pato. Nasoukal jsem se dovnitř, připnul pásy a letíme. Bylo krásně, vítr se ani nehnul. Nad Pato pilot říká: “otevři si dveře, ať lepší vidíš”. No dobrý, tedy. Odjišťuji zámek a odklápím dveře. Opravdu divnej pocit, mít vedle sebe díru. Přeci jenom, třista metrů je třista metrů… Ale prý se říká, že si člověk zvykne na všechno. Takže za chvilku už mám nohu vystrčenou ze dveří a opírám se s ní o vzpěru křídla.
Fotky jsou pěkné, a jsou TADY.
