Čtvrtek – 7. den

img 20210902 151522

Dneska ráno snídáme v obýváku, a dění venku sledujeme pouze přes francouzká okna. Slunce zase svítí jako blázen, tak ho nechceme moc provokovat. Hned ráno si říkáme, že bychom si mohli dneska trochu zalenošit. A když jsme viděli teploměr, který po desáté ukazoval dvacetosm stupňů ve stínu, jednohlasně jsme tento návrh schválili. Pojedeme se tedy opět schovat do hor, ale dneska žádné chození, je vožení. Naším cílem je vrchol hory Pico do Arieiro, na které je vyhlídka a radar pro řízení leteckého provozu. Vyhlídka leží ve výšce 1800 metrů nad moře. Náš barák je ve stosedmnácti, takže to bude pěkné stoupání. Ivana měla sice ze začátku trochu strach ze silniček kterými budeme stoupat nahoru, ale nakonec musela uznat, že to bylo dobré. Žádné propasti se nekonali, a docela slušná silnice vedla opravdu až nahoru. Tam kromě výše jmenovaného bylo ještě navíc velice luxusní občerstvení, které svou kapacitou převyšovalo počet turistů. Je perfektně jasné nebe, a mraky jsou jenom v údolí. Jdeme obejít nejbližší okolí kolem radaru. Je tam ještě pár vyhlídek na skaliska, tak fotíme a koukáme. Mraky se pomaličku začali přibližovat. Na této hoře je výchozí místo na nejvyšší ho na ostrově Madeira, a to na horu Pico Ruivo, která má vrchol jen o 62 metrů výše, než hora, na které jsme my. A skutečně pár lidí se vydává na pochod. Po vykoukání se a po kávě se spouštíme o pár stovek metrů níže na planinu, které slouží jako odpočinkové místo pro domorodce. Leží ve výšce 1300 metrů, krásně tu pofukuje a hezky se tu odpočívá. Jenže nás zvedá hlad, takže se vracíme dolů, kupujeme si lehký oběd a mažeme domů. A protože je odpočinkový den, válíme se v baráku. Kolem půl páté beru bágl s foťákem a jedu dolů k letišti trochu lovit letadla. Ivana se tím pádem stává pánem domu a vegetí si na balóně. Já jsem nejdříve na straně dráhy u nás pod barákem, a pak, asi za hodinu a půl, lezu do auta a jedu na druhý konec dráhy, kde je také luxusní místo na focení. Akorát, že mi došli baterky 🙄 . Nevím jak je to možné, normálně fotím celý den, a pak ještě večer na balkóně. No, a rezervní sem měl samozřejmě doma. Tak tam chvilku očumuju, a pak se vydávám horní cestou domů, abych nemusel najíždět na dálnici. A doma na mě již čeká kávička, fíky a rum. No, není to úžasná dovolená??? Podvečer a večer už trávíme jen na balkóně a terase!!!

Pondělí – 11. den

Pondělí – 11. den

Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak...

Neděle – 10. den

Neděle – 10. den

Jen jsem ráno otevřel dveře od ložnice, viděl jsem ten masakr venku balkóně. ani jsme neotevírali dveře, a snídali jsme v obýváku za rohem, aby na nás nesvítilo slunce. Opět jsme se rozhodli pro cestu do hor, abychom dnešní den přežili. Máme naplánováno vyjet do výšky...

Sobota – 9. den

Sobota – 9. den

Ráno raníčko bylo parádní, bylo zataženo, a lehce pofukoval vítr. Vyrážíme na Miradouro da Portela, což je takový kopec s nádhernou vyhlídkou na město Porto da Cruz, kde se nachází námi již navštívená továrna na rumíček. Když se dostatečně vykoukáme do krajiny, jdeme...

Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments