Neděle – 3. den

img 20210829 080105

Ráno vstáváme o hoďku dříve, protože domácí chtějí jet někam závodit. To však nemění nic na tom, že donesená snídaně byla perfektní. Škoda, že si z rána houby pamatuju, jak se co jmenovalo, tak aspoň ten obrázek v úvodu článku. Využíváme toho, že jsme dříve vzhůru a vyrážíme do hor dřív, než tam budou mraky. Jak jsme tu za těch pár dní vypozorovali, tak cca do dvanácti je tu modré nebe bez mráčků, pak se ale na hory přiženou mraky, a zakryjí slunce. Což se dneska dělo také, když v tom najednou… Nepředbíhejme a pěkně postupně. Nejdříve se z výšky 0 metrů nad mořem vyškrábeme do dvanáctiset, kde jsou perfektní výhledy na blízké hory. Pokračovali jsme dál, teď už zase z kopce na Ribeiro Frio, kde jsou sádky na pstruhy a začíná tam cesta na “Balkóny”, která vede podle levády “Vereda dos Balcoes”, Ta, jako téměř většina levád vede téměř po vrstevnici, takže hezká procházka. Když jsme došli k balkónu, otevřel se před námi nádherný výhled na skály a do hlubokého údolí. Když jsme se vykoukali, vracíme se pomalu do místa odkud jsme vyšli. Tam se vydáváme opačným směrem a jdeme si kousek prohlédnout levádu “Lavada do Furado”. Když se vrátíme z prohlídky, jdeme si dát kafčo do blízké restauračky. Potom se kolem stánků se suvenýry, kde prodávají pletené svetry, kulichy a rukavice, jdeme podívat na již výše zmiňované pstruhy v sádkách. Jsou tam sotva několika centimetrový prckové, kteří jsou postupem času přelovovány do dalších nádrží. A čím jsou větší, tím jich je v nádrži méně. No a v té poslední už jsou kousky na pánev. Od ryb se jdeme ještě podívat na pár stovek metrů vzdálený vodopád. Lezeme do auta a pokračujeme na sever do města Porto da Cruz. Tam už se honí mraky, takže hurá, nebude vedro. Ale to jsme se sakra spletli. To žlutý kolo pálí i přes vrstvu mraků, které se posléze rozpouštějí, a na teploměru na budově lékárny si můžeme přečíst, že ve stínu je 32 stupňů. Blééééé. V restauraci u pláže si dáváme sendvič s tuňákem a colu. Pak se jdeme podívat do továrny, kde se vyrábí rumíček z cukrové třtiny. Bohužel tu ale nedělají takové exkurze, jak jsme zvyklí u nás. Takže si prohlédneme výrobní halu a jdeme do prodejny, kde to vypadá o poznání lépe. Nakoupíme ruma a jdeme se projít kolem výběžku, který trčí blízko továrny do moře. Nad námi se zlověstně tyčí Orlí skála, která vystupuje z oceánu. Pomalu se vracíme k autu s tím, že se již budeme vracet domů. Cestou se ale stavujeme ještě u levády “Levada Nova di Machico”. A to byla největší ptákovina dneska, co jsme mohli udělat. Leváda se táhla v údolí po jižním svahu, do kterého pralo slunce jako prase. Pot z nás opravdu stříkal na všechny strany. Doplazíme se do auta, zapínáme klimatizaci a pomalu se oživujeme. A jedeme přes market rovnou domů, do sprchy a na terasu. Tady relaxujeme, a pak si jdeme koupit něco k snědku. Otevřeme ruma a víno, nakrájíme sýr, a užíváme si krásných dvacetčtyři stupňů a pozorujeme osvětlenou RWY…

Pondělí – 11. den

Pondělí – 11. den

Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak...

Neděle – 10. den

Neděle – 10. den

Jen jsem ráno otevřel dveře od ložnice, viděl jsem ten masakr venku balkóně. ani jsme neotevírali dveře, a snídali jsme v obýváku za rohem, aby na nás nesvítilo slunce. Opět jsme se rozhodli pro cestu do hor, abychom dnešní den přežili. Máme naplánováno vyjet do výšky...

Sobota – 9. den

Sobota – 9. den

Ráno raníčko bylo parádní, bylo zataženo, a lehce pofukoval vítr. Vyrážíme na Miradouro da Portela, což je takový kopec s nádhernou vyhlídkou na město Porto da Cruz, kde se nachází námi již navštívená továrna na rumíček. Když se dostatečně vykoukáme do krajiny, jdeme...

Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments