Pátek – 1. den

img 20210827 154731

Budíme se kolem osmé, a v půl deváté vylézáme z pelechu. Dneska to máme bez snídaně, takže hygiena, lehké balení a lezeme do auta. Přidáváme pár věcí do kufru a vyrážíme na Goparking. Předáváme věci do druhého auta a v mžiku jsme na letišti Václava Ruzyně. Přijeli jsme akorát ve správný čas. Akorát otevírají odbavovací přepážky. Zbavujeme se kufru a vyrážíme za snídaní. Slečna za přepážkou byla hodně přísná, s tou by se diskutovat nedalo. Ale máme všechno v pořádku, takže ok. Snídáme u Kentucky Fried Chicken (ověřit na Google). Po snídani jdeme hodit očko na vyhlídkovou terasu na letadla, ale není tam ani jedno, takže jdeme na pasovou kontrolu a skrz rámy. Tam taky vše ok, nikdo z nás netroubil. Jdeme na kávu a přečíst si noviny. Těsně před odletem změnili číslo gejtu, ale na nás si nepřijdou. Nastupujeme do éra a odrážíme přesně ve 12:20. Máme celou trojku pro sebe, takže jupí. Po vystoupání přináší slečna sedmičku Malbecu, dvě skleničky a vodu. Začíná to dobře. A ještě na nás čekají řízky. Když jsme odlétali, docela slušně pršelo. Teď jsme přesně hodinu na cestě (13:20), takže zápisky píšu ve výšce 11. 150 metrů, a za okny svítí slunce… Kapča ale říká, že za oknem je mínus 53 stupňů. Tak jsme právě sezobli půlku objednaných řízků, a ocitnuli jsme se nad mořem. Je 14:10, tak hodím na hodinku ouško. Vína máme pořád dost, asi pošlu panáka do kokpitu. No, raději ne. Budeme přistávat na jednom z deseti nejnebezpečnějších letištích na světě, tak aspoň pilot musí být střízlivý. Na trenažéru jsem tam přistál třikrát z deseti pokusů, takže žádná hitparáda… A lahvinka je dopitá (15:15 Pato času)… Je 16:15 Pato času a začínáme klesat… Po přistání Ivana ke své velké radosti zjišťuje, že jí konečně MadeiraSafe zvalidoval vstupní certifikát, takže nám už opravdu nic nestojí v cestě. Chytáme kufr, potkáváme kamarádku z Česka, procházíme kontrolou na vstupní formulář a už jsme venku, kde na nás čeká Vláďa, majitel apartmánu, s autem. Cestou na apartmán se stavujeme na malé vyhlídce, abychom se trochu zorientovali. Je dvacetpět stupňů a vlhkost 125 %. V těch riflích, co máme na sobě, se cítíme opravdu parádně. A jsme v apartmánu. Je přesně takovej, jak ho prezentovali na webu. Vítáme se s Danou, manželkou majitele, a s malým Davídkem. Apartmán má tři ložnice, obývák s kuchyňkou, záchod a koupelnu se záchodem, balkón a terasu.  Obojí s perfektním výhledem na RWY. Chvilku si odpočineme a vyrážíme na seznamovací cestu do místního supermarketu. Až když jsme nakoupili, tak jsme si uvědomili, že ještě nemáme auto, a obchod leží dole pod kopcem. No ale, nejsme žádný béčka a nákup dovalíme do baráku. Ivana kuchtí večeři, a tu pak dlabeme na balkóně. Večeře pomalu přešla v konzumaci vína a klábosení se sousedy. Kupodivu se neprojevila žádná jazyková bariéra. Ivana si myslí, že by to mohlo být tím, že jsou z Vrchlabí 😛 .

Pondělí – 11. den

Pondělí – 11. den

Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak...

Neděle – 10. den

Neděle – 10. den

Jen jsem ráno otevřel dveře od ložnice, viděl jsem ten masakr venku balkóně. ani jsme neotevírali dveře, a snídali jsme v obýváku za rohem, aby na nás nesvítilo slunce. Opět jsme se rozhodli pro cestu do hor, abychom dnešní den přežili. Máme naplánováno vyjet do výšky...

Sobota – 9. den

Sobota – 9. den

Ráno raníčko bylo parádní, bylo zataženo, a lehce pofukoval vítr. Vyrážíme na Miradouro da Portela, což je takový kopec s nádhernou vyhlídkou na město Porto da Cruz, kde se nachází námi již navštívená továrna na rumíček. Když se dostatečně vykoukáme do krajiny, jdeme...

Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments