Ráno bylo parádní! Nádherný! Bylo zataženo! Bohužel jen do deseti. Potom jsme se cítili zase jako housky v toustovači 😥 . Vydáváme se na cestu do Funchalu, protože nám chybělo zhlédnutí rybího trhu. Opět parkujeme v budově krytého parkoviště a odtud se vydáváme na tržnici. Už z dálky je cítit, že dnes ty ryby stihneme. A stihli! Teď nezbývá nic jiného než napsat, že to bylo super a počkat, až budu hotové fotky nebo video. Prostě paráda. Ty tuňáci… Potom se přesouváme na druhý konec nábřeží, kde stojí Ronaldovo socha v nadživotní velikosti. Tedy, nevím jak byl ve skutečnosti vysokej, ale socha je o hlavu, maximálně o hlavu a půl vyšší než já. Prostě prcek 🙂 . Potom se jdeme ještě podívat do místního parku, který leží na přístavem. A jo, skoro jako naše zahrada. Pak už lezeme do auta(které jsme s buzolou pracně hledali v podzemních garážích) a pokračujeme pár kilometrů za Funchal, kde se opět nachází lanovka, která ze 300 metrů na vodou klesá k mořské hladině, kde jsou, a tentokrát opravdu pořádně, obdělávaná políčka a plantáže. My jsme si vybrali cestu banánovou plantáží, a neudělali jsme chybu. Pomalu dojdeme až k místní vyhlášené restauraci, která je ale narvaná až pod strop. Už u lanovky byla cedule, že je plno. Nám to ovšem nevadí a mezi zahradami se pomalu vracíme zpět ke stanici lanovky. Pomalu se blíží třetí hodina, a my se vydáváme zpět. Cestou kupujeme ještě lehký oběd, a pomalu brzdíme u baráku. Doma obědváme, a já pak odjíždím na západní stranu letiště udělat pár fotek. Před sednou vyzvedávám Ivanu a jedeme do bufíku pro večeři. No, a pak už Madeirská klasika 🙂 .
Pondělí – 11. den
Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak...
