Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak hodně. U snídaně se loučíme se sousedy, po snídani pak s Vláďou a s Danou (Davídek asi spal). Hodím kufr do auta, to se postaví na zadní, zařehtá a po jedenácti dnech opouštíme vilu Schirocco. Protože odlétáme až odpoledne, a máme k dispozici auto, jedeme se podívat na vyhlídku nad městem Machico. Opět stoupáme do třista metrů, abychom si pak užili božský výhled jak na město, tak na místní záliv s pláží. Vidíme odtud i na nejvýhodnější část ostrova. Když se dostatečně vynadíváme, jdeme se projít kolem místní levády, která prochází nejdříve kolem domů a zahrad, a pak divokou přírodou. Potom už sjíždíme dolů do přístavu a k pláži. Místní pláž je široko daleko jediná, která se pyšní dovezeným mořským pískem. To znamená, že je žlutá, a ne černá, jako všechny ostatní. Po procházce kotvíme v místním baru, kde si dáváme polívku, a doplňujeme tekutiny. Potom se jdeme ještě trochu cournout, a za pět dvě odjíždíme na letiště, kde předáváme automobil, který nás po celou dobu spolehlivě vozil po ostrově. Chvilku po příjezdu otevírají odbavení, takže se rychle zbavujeme kufru. Opět máme všechny dokumenty v pořádku, takže do pěti minut jsme odbavený. Hned procházíme rámy, a na hoďku se usadíme na terase s výhledem na plochu. No a pak už to šlo opravdu v rychlém sledu. Smartwings se opravdu snaží, takže odlétáme přesně podle jízdního řádu, tedy v 16:40 místního času. No a teď, v šest hodin Madeirského času(MČ) už máme za sebou řízky a jednu láhev vína. To víno tedy jen já. A za chvilku bouchnu druhou, a pak hodím záda. No záda, zdřímnu si… Teď, ve čtvrt na sedm MČ hlásí kapitán, že jsme opustili Atlantický oceán a letíme přes Španělsko. Dále bude následovat Biskajský záliv, Paříž, Frankfurt a Praha. Letíme ve výšce 11.420 metrů nad mořem. Očekávaný přílet na letiště Václava Ruzyně Havla je ve 21:40 letního českého času. Tak uvidíme… Teď je 19:30 MČ a jsme nad Paříží. Zapadlo slunce… Frankfurt nad Mohanem 20:00 MČ… A kapitán nekecal, přistáli jsme za dvě minuty třičtvrtě na deset. Následovala celkem rychlá kontrola dokladů, čekání na kufr, převoz na GoParking, a hup do penzionu. Tady už na mě čekala lahvinka bílého, která mi pomáhá psát deník.
Děkujeme všem dětem za úžasný dárek!!!
