Středa – 6. den

img 20210901 194233

Hned po raňajkách vyrážíme podél jižního pobřeží podívat se na vodopád, který padá přímo doprostřed silnice. Pravda, silnice už se pár let nepoužívá, protože byla nahrazena dálnicí se spousty tunelů. Ale přesto se dá l onomu místu dostat. Auto necháváme v městečku Ponta do Sol, a pak jdeme asi kilometr a půl po dříve používané silnici k vodopádu. Jsou dvě možnosti, jak se tam dostat. Buď po silnici, a nebo dírou ve skále, a pak traverzovat po asi půl metru široké “cestě” nad propastí. Ivana si vybrala traverz, já silnici. Tedy, já šel původně za ní, ale pak jsem to vzdal. Nicméně se potkáváme za propastí a banánovou plantáží pokračujeme k vodopádu. Některé trsy banánů jsou až jeden metr dlouhé. Po pár minutách přicházíme na místo, kde opravdu vodopád dopadá doprostřed silnice. Sice jsem si ho představoval větší, ale ok. Nakonec, kde to člověk uvidí… Ověšen foťákem, kamerou, foťákem 360 a telefonem upoutávám pozornost několika dívek, které chtějí vyfotit pod nebo vedle vodopádu. No, co bych pro ně neudělal. Ovšem ty pózy, které předvádějí 🙂 . Když je hotovo, vracíme se dolů do města, kde si dáváme kapučíno. A následuje přesun do obce Achada da Cruz. Cestou, mezi tunely, zastavujeme na jednom odpočívadle, abychom se trochu protáhli, a zjišťujeme, že kousek od nás prochází leváda. Jdeme se kolem ní projí asi kilometr až k ohybu na útesu, odkud je vidět oceán a bizon. Nechceme ho provokovat, tak se zase v klídku vracíme zpět a pokračujeme dál. Achada da Cruz je docela obyčejná obec, kdyby však neležela na útesu 500 metrů nad mořem. A ani to by nebylo tak zajímavé, kdyby z toho útesu nevedla dolů k oceánu lanovka. Dole jsou totiž políčka a zahrádky. Takže jo, kupujeme lístky a zatím se díváme, jak lanovka cca po třech metrech po vyjetí ze stanice klesá téměř kolmo dolů. Počkáme, až zmizí fronta a nastupujeme. Za absolutního ticha se lanovka rozjíždí, a “padá” dolů. Famózní zážitek… Velký obdiv mé manažerce, že tuhle cestu dala. Jak dolů, tak pak potom zážitku i nahoru. Dole je bezobslužná stanice, takže lanovka dorazí, a obsluha ze shora sleduje na kameře dění ve stanici. My vystoupíme, a jdeme se projít podél pobřeží a políček a zahrad směrem na východ. Moře je pěkné, čisté, ale bohužel se k němu nedá dostat. Po asi kilometru se vracíme zpět, ale nacházíme cestu mezi pozemky, takže se cesta stává mnohem víc dobrodružnější. Nakonec ale opravdu vylezeme u lanovky. Kabinka tam stojí, nikde nikdo, tak nasedáme. Jen se usadíme, ozve se zvonek a stoupáme vzhůru. Opět nádhera a opět obdivuji Ivanu, že to dala. Až budou fotky, uvidíte proč. Po vyjetí k horní stanici si dáváme sváču, a pak už pokračujeme směr Porto Moniz. Jsou tam přírodní bazénky při pobřeží, tak uvidíme, jestli uvidíme. Porto Moniz leží na nejsevernější části ostrova. Když zaparkujeme, zjistíme, že včerejší 32 stupňů ve stínu byl jsem slabý odvar teploty tady na “severu”. Tady bylo rovných 35 stupňů, a studená kola s ledem byla teplá. Chtěli jsme se smočit v bazénech, jenže… To okolo ostrova není moře, ale oceán. A teplota vody byla pouhých 22 stupňů. No, a já doma topím bazén na 26 stupňů 😛 .Takže po kávě a vafli s jahodama se jdeme ochladit do auta. A pak už následuje cesta domů. Volíme trasu po severním pobřeží, aby jsme, jako včera, neskončili v zácpě u Funchalu. Výraz “podle pobřeží” se musí brát hodně s rezervou, protože určitě dvě třetiny cesty jedeme v podzemí. No, a jsme doma. Rum, sprcha, večeře, víno. To je tady taková tradice nebo co 😀 .

Pondělí – 11. den

Pondělí – 11. den

Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak...

Neděle – 10. den

Neděle – 10. den

Jen jsem ráno otevřel dveře od ložnice, viděl jsem ten masakr venku balkóně. ani jsme neotevírali dveře, a snídali jsme v obýváku za rohem, aby na nás nesvítilo slunce. Opět jsme se rozhodli pro cestu do hor, abychom dnešní den přežili. Máme naplánováno vyjet do výšky...

Sobota – 9. den

Sobota – 9. den

Ráno raníčko bylo parádní, bylo zataženo, a lehce pofukoval vítr. Vyrážíme na Miradouro da Portela, což je takový kopec s nádhernou vyhlídkou na město Porto da Cruz, kde se nachází námi již navštívená továrna na rumíček. Když se dostatečně vykoukáme do krajiny, jdeme...

Subscribe
Upozornit na
guest

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments