Úterý – 5. den

31. 8. 2021

img 20210831 173921

Po snídaní, která byla jako vždy perfektní, vyrážíme do sousedního města Funchal. Máme v plánu zdolat lanovkou kopec Monte, na kterém je botanická zahrada, a z kterého sjíždějí proutěné saně dolů do města. Auto parkujeme na nábřeží, pár metrů od stanice lanovky. Lanovka je dlouhá 3.100 kilometrů, a přes jedenáct sloupů vystoupá z nuly do výšky 560 metrů nad mořem na již zmiňovaný kopec Monte. A to za pouhých 15 minut. No a jelikož jsme si koupili lístky do botanické zahrady, přestupujeme na druhou lanovku, a dalším údolím sjíždíme kousek dolů, kde je do botanický vstup. Ještě před tím si dáváme v bufíčku s prosklenou terasou vynikající kávu. Pak už jdeme na prohlídku zahrady, a opravdu to stojí za to. Zdržíme se asi hodinu a lanovkou opět vyjíždíme zpět na vrchol kopce. Tam se jdeme podívat na kostel Nanebevzetí Panny Marie. Vedou k němu takové malé Španělské schody, a dokonce i po těchto chodili někteří věřící po kolenou. My volíme klasiku, tedy chodidla. Kostelík pěknej, ale dostal jsem v něm pekelnej hlad, takže než sjedeme lanovkou zase do města, stavujeme se v občerstvovací stanici přímo u lanovky a nakrmíme žaludky. A ještě k těm saním: Z vrchu Monte až do Funchalu se dá svézt dolů z kopce v proutěném koši upevněném na dřevěných sanicích a překonat tak dva kilometry dlouhé klesání za pouhých 10 minut. Tradice jízdy na saních byla v Monte zavedena již v roce 1850 jako jeden ze způsobů Dopravy na Madeiře. My po sjetí lanovkou do přístavu se jdeme uličkou Rua de Santa Maria, ve které jsou díky projektu Arte de Portas Abertas (Umění otevřených dveří) pomalované snad všechny vstupní dveře, podívat do vyhlášené místní tržnice, kde se prodávají jak ryby, tak ovoce a zelenina, koření a květiny. Ryby jsme bohužel už nestihli, protože jsme přijeli poměrně pozdě. Ale určitě se tu ještě dopoledne stavíme, abychom si trh s rybami prohlédli. Nyní máme namířeno pár kilometrů dál na západ od Funchalu na vyhlídku se skleněnou podlahou Cabo Girão. Nejdřív jedeme po dálnici, ale pak uhýbáme na původní silnice a od oceánu stoupáme serpentinami do výšky 590 metrů nad mořem. Ivana mlčí, já se snažím být vtipnej. Ale nakonec bez úhony dorazíme nahoru na horu. Kopec i samotná vyhlídka je v mracích, takže vidíme velký kulový. No nic, jdeme na kafe a stavíme se jindy. Jenže, než to kafe dosrkáme, mraky se rozestoupí a ukáže se nádherný výhled. No, a je samozřejmě vidět i tou prosklenou podlahou do hloubky 589 metrů, což někteří nadávají. Jelikož se chceme o tu nádheru podělit, videohovorem kontaktujeme děti, a v přímém přenosu ukazujeme tu nádheru. Pak již sedáme do auta a spouštíme se dolů na dálnici a frčíme domů. Bohužel jsme chytli špičku, tak se jednou částí ploužíme asi půl hodiny jako šneci. No, a doma to mělo stejný průběh, jako včera. Tedy: rum, nabíjení elektroniky, rum, sprcha…
A ještě doplnění: cestou zpět jsme projeli 17 tunelů, a Ivana poprvé na dovolený pere v automatické pračce! 🙂 .

Madeira 360°

Madeira 360°

Téměř měsíc po návratu z Madeiry jsem dal dohromady třistašedesátistupňové fotografie. Tak nějak vychází na každý den jedna fotka. Někdy i více. Hezké koukání 🙂 . Ovládat se dají tažením myší, nebo na tydlifonu prstem...   ...

Fotky z Madeiry

Fotky z Madeiry

Fotky a video z Madeiry už mám hotové přes týden, ale nebyl jsem schopný se dokopat k jejich uveřejnění. Ještě mi zbývají zdolat fotky z panoramatické kamery, aby to bylo úplně kompletní. Jenže venku je pořád hezky, a tak se mi nechce sedět u počítadla. No, a večer si...

Pondělí – 11. den

Pondělí – 11. den

Poslední snídani si chceme užít na terase, ale téměř se nedá přiblížit k francouzským dveřím, jak to tam sálá. Ale jsme tvrďáci, a stěhujeme židle a stůl ven. A bylo to fakt maso! Nemyslím na talíři, ale to počasí. Ještě před snídaní začínáme balit, a je toho nějak...

0 komentářů