Vstáváme tak nějak těsně před devátou, a venku fouká jako v Beskydech. Říkala Ivana. Později pak ve městě vidíme, že na autech, i na tom našem hybridním, je písek ze Sahary. Cíl dnešního dne je prozkoumat centrum města Ostuni, hlavně pak katedrálu Nanebevzetí Panny Marie (v roce 2011 jí byl udělen titul “menší bazilika”). Řekli jsme si, že ušetříme trochu času, a autem zajedeme na parkoviště, které je v těsné blízkosti katedrály. Jenže… Nastavili jsme cestu do navigace, ale jedno náměstí bylo zavřené, tak nás navigace honila různě po městě uličkami, které nebyli ani ve Furóre. Do jedné jsme se ani s autem nevešli. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme vyjeli úplně z města, a přijeli jsme jako od Bari. Konečně po třičtvrtě hodině parkujeme. Po vystoupení z auta zjišťujeme, že jsme asi dvěstě metrů od náměstí, kde jsme byli v pátek na večeři. Akorát jsme tam šli z baráku pěšky, a trvalo nám to patnáct minut 🙂 🙂 🙂 . Jdeme tedy prolézt historické centrum, ale fakt hodně fouká, a pak začalo i poprchávat. To naštěstí dlouho nevydrželo. Po prohlídce zalézáme do restaurace na oběd. Já si dávám opečené krevety s chobotničkami a kalamáry, a Ivana specialitu Apulie, orecchiette s tuřínem (chutnal jako brokolice). Po jídle sedáme do auta, a jedeme se podívat k moři, což je asi sedm kilometrů jízdy. Byl tam ale takový fučák, že jsme to hned zabalili, a jeli zpátky do centra nakoupit. Po nákupu jedeme domů, kde si dáváme pod stromy čaj. Pak následovala chvilka odpočinku. Potom se vydáváme pěšky na obhlídku nejbližšího okolí. Procházíme mezi domky obklopenými olivovníky a fíkovníky. Našli jsme také několik stromů mandlovníku. Ale ještě to nebylo jedlé… Potom už míříme domů. Než zalezeme do baráku, procházíme se ještě zahradou, a kontrolujeme, jak nám to zraje. Pak už zalejzáme domů, já píšu deník, Ivana si stříhá nehty 🙂 .
Pár fotek z dnešního dně je TADY.
