Tak dneska vstáváme opravdu brzo, v půl třetí. Sbaleno je už od včerejška, takže jen trochu hygieny, obléknout a jedeme. Jak už je tradicí, když někam odlétáme, necháváme auto na GoParkingu. Tentokrát ale v části servis, protože ho nutně potřebuji vyčistit. Jak z venku, tak hlavně zevnitř. Jak jsem přijel z Frantovejch, tak jsem na to nesáhnul a je tam bordel jako v tanku.

Na letišti Václava Ruzyně Havla si dáváme malou snídani a vyrážíme směr Frankfurt. Letadlo tam stálo od včerejška, takže vyrážíme na čas. Místo hodiny a pěti minut letíme čtyřicetpět minut. No jo, Lufthansa, západní Němci. Máme tu asi čtyři hoďky čas, tak opět něco do nosu a pak se přesouváme vlakem a pěšky na správný terminál. Pak začíná boarding. Do letadla se vejdou celé Patokryje i se zahrádkářema. Při odletu máme trochu zpoždění, ale ti kluci německý to určitě doženou!

Teď máme za sebou malou svačinu, krekry a dvojku vína. Ivana se chtěla odlišit, tak si dala kampáry. Teď, ve 12:40 akorát přelétáváme z Velké Británie nad Irsko. Jináč ten Airbus A380 je fakt luxusní! Tak a teď chvilku spánek….

Sotva jsem zavřel oko, přinášejí oběd. No co se dá dělat. Zapečené kuře s polentou, houska s máslem a „hermelínem“, pivko a dortík. A potom dvojka červeného a kávička 🙂 .

Zaplatil jsem si hodinu internetu, abych mohl známým a příbuzným poslat pár fotek a pozdravů. A pak jsem konečně usnul!

Teď jsem byl na výpravě po letadle. Pěkný, opravdu pěkný!

Zdá se, že se bude servírovat nějaké jídlo 🙂 .

Tak jo, byla to teplá bageta s krůtím masem, sýrem a bylinkovým máslem. A jako příloha, červené víno 🙂 .

Je půl šestý Patokryjského času a do cíle zbývá hodina a půl a jedenáctset kilometrů. V New Yorku je půl dvanáctý, takže si to pondělí zopákneme! Akorát míjíme Toronto…

Je osmnáct hodin Pato času a pravé poledne Obamovo času a do cíle zbývá hodina a 730 kilometrů. Přistáváme v sedm našeho času. Tady je jedna odpoledne a od teď budu vše uvádět v místním čase. Jenže jsme přistáli o půl hodiny dříve a nebylo pro nás volné žádné stání, a tak jsme tu půlhodinu, co jsme nahnali, odstály na ploše. Pak nás tedy zaparkovali k chobotu a hurá z letadla. Když jsem viděl, co někteří lidé dokáží po sobě zanechat na místě kde seděli, bylo mi na zvracení…

Po vystoupení jdeme vystát frontu na imigrační pohovor. Ten proběhl v pohodě. Úředníkovi jsem na všechny otázky odpovídal „sabáka“, takže mu bylo po chvilce jasné, že si se mnou moc ne pokecá. Strávili jsme tam celkem hodinu. Pak pro kufr, ze začátku to vypadalo, že nepřijel s námi, a nástup do tramvajovlaku, který nás odvezl na stanici metra. Metrem jedeme hodinu a čtvrt, pak chvilku hledáme byt. Je takovej prťavej, nikde nevidíme slibovanou terasu. Nakonec se vše vysvětlilo, máme klíče od terasy, ale protože jsme se vrátili pozdě z venku, necháme její prohlídku na zítra. Venku jsme chtěli nakoupit něco k snídani a víno na večer. A taky jsme se chtěli navečeřet. Bohužel ani jedno nevyšlo. Krám tu je jen jeden, poměrně velký, ale fronta ke kase sahala až ke vchodu, takže jsme tam naloženej vozejk nechali. Místo restaurací tu mají samé bufíky pochybných kvalit. Tak se vracíme utrmácený a hladový. Vytahujeme zásoby z Čech a večeříme doma.

Kašlu na hygienu dneska a jdu spát na prase….