Ráno mě probudil už v půl devátý osel hýkající pod oknem. Plán na dnešní den byl jasný. Amalfi, a pak cesta lodí do Positano, což je vesnice vedle nás, ale jízda lodí je jednak rychlejší a navíc ty panoramata, Heduš. Auto parkujeme zase v jeskyni a tunelem jdeme na náměstí. Nejdříve si kupujeme lístky, pak jdeme do plážového baru na kafe a vínko. K tomu ještě dostáváme buráky, tak je musíme sežrat. Akorát to vyšlo a pelášíme do přístavu. Sedíme na horní palubě, s výhledem na pevninu… cestou to pěkně fučí, ale jak už jsem psal výše, ta panoramata….

Přistáváme v Positano a jdeme očíhnout pláže a hospody. Úzkým chodníčkem se dostáváme na skoro opuštěnou pláž, avšak cestu na ní nám zatarasil plážový bar. No, co se dá dělat. Nejdříve si dáváme jen víno a vodu, ale když jsme viděli, co přinesli k vedlejšímu stolu, objednáváme si chobotnice taky 🙂 . A zase víno… Když jsme to zbouchali, jdeme se konečně mrknout na pláž. Když viděl plavčík Ivanu, nechal upustit trochu moře, aby nevzniklo tsunami, až tam Ivana vleze 🙂 . No, ale moře bylo příjemné, a těch pár převrácených loděk, po tom co tam Ivana vlezla, si ani nikdo nevšiml. Pak se pomalu vracíme k přístavu se zastávkou ve zmrzlinárně. A potom už fakt šup na loď a zpátky do Amalfi.

Tam jdeme pro auto, do navigace dáváme cíl Agerola a jedeme se kouknout, jak vypadají ty opuštěné baráčky nad náma. Ve výšce 611 metrů nad mořem zjišťujeme, že to vůbec nejsou žádné opuštěné domečky, ale část vesnice, která následkem převýšení není vidět a čouhají z ní jen ty baráky u srázu. Vracíme se tedy k nám do vesnice, do nadmořské výšky 330 metrů k papá Francescovi na víno a kafe. A vedle jdeme nakoupit večeři. Dnes italské klobásky. Než je opečeme, zdlábneme ještě melouna od německých slečen. A pak už jen pohoda na terase. Z vrcholků hor se k nám line hudba z diskotéky. No prostě Itálie!
Chci být italský důchodce!