Ráno, stejně jako každé jiné, otevřu oči:-) Po snídani jdeme na místní rail station. Koleje jsou natažené do Fiumicina na letiště, kam nás Honza pozval. Prý to musíme vidět. Mňo, po shlédnutí asi patnácti procent všech budov a areálů, se už nedivíme, že si vzal tenkrát taxíka. Je to nesrovnatelné. V kavárně si dáváme kávičku a croisant a čumíme a čumíme. Pak jedem busem do Fiumicina. Hezké městečko u moře. Dlouho si medíme na molu, pozorujeme rybáře, lodě a letadla. A opékáme se. Pak pětkrát obejdeme město, než najdeme zastávku autobusů. Řidič z radosti, že mu Ivana nechala padíka, udělá s námi okružní jízdu po městě, pak ale na konec zamíří na letiště.
Odtud jedeme rychlíkem na Termini, a pak linkou kapsářů (64) domů. Následuje obědo-svačina a pak cesta na Navonu. Ještě za sluníčka přicházíme na náměstí. V restauraci je místo, číšník přiskakuje a připravuje nám stůl. Pak přichází s kouskem papírku, že udělá objednávku. Bobeš ho posílá pro á-čtyřku. Máme objednáno: já mozzarelu s prosciuttem, pivko, a červenou dvojku. Bobeš si dává pizzu a colu a Ivana havajský salát. Pak následoval vanilkový doutníček. Potom jsme třikrát obešli náměstí, aby se do nás vešla ještě zmrzlina. Bez té přeci nemůžeme odejít! Dáváme si sice malé porce, ale i tak jsme najedený na tři dny dopředu. Odcházíme. Na poslední chvíli se s Honzou zakusujeme do okapu. Ivana nás táhne za nohy však dál. Docházíme domů a padáme břichem napřed do postele.
Ještě před tím zjišťujeme u svatého otce, kde mají nocležnu v Benátkách.