Ráno nás probouzí zvuk horského potoku. Marně vzpomínáme, kde tu něco teče. Nakonec se ale ukázalo, že to není potok, ale že prší. No prší. Ani Kemrovo rčení se na to nehodí. Prostě průtrž mračen. Dáme tedy snídani, po které se rozdělujeme na dvě družstva. Jedno jde spát, druhé si čte. Když se někdy kolem poledního probudím, vypadá to venku pořád stejně. Čumím do mobilu, a tak mě nějak napadne, podívat se na flightradar, jak vypadá počasí okolo. A hele, asi čtyřicet kilometrů od nás neprší. A tak se tedy oblékáme a vyrazíme na jih do města Brindisi. A hele, fakt tam neprší! Jdeme nejdříve historickým centrem, a pak se stáčíme k přístavu. Tam už dokonce vykukuje slunce. A než se po prohlídce přístavu najíme, svítí již na plné pecky. Ještě před jídlem se jdeme podívat do míst, kde končila ulici Via Appia. Ta začínala v Římě, a končila právě tady, v Brindisi. Pak si jdeme pro auto a jedeme směrem domů. Cestou chtěli carabinieri zatknout Ivanu, protože neměla pas. Ale když jim zazpívala, tak jí raději pustili a my jsme mohli pokračovat k domovu. Cestou se ještě stavujeme fotit olivovníkové plantáže. Doma si pak pod fíkama dáváme čaj a buchtu. Pak jde Ivana psát smlouvu, ale neobešlo se to bez komplikací. Neštěstí je tu s námi jeden bejvalej ajťák… Pak následuje večeře, telka, a psaní deníčku…
Fotky jsou ZDE.
