Pondělí 5. 6. 2017

Otevírám oči a koukám, jsou teprve tři hodiny a já už mám vyspáno. Říkám si, trochu se protáhnu a zase usnu. Ale prd, čumákoval jsem až do půl šestý, kdy jsme vstával. Vyrážíme ve čtvrt na sedm, a v sedm jsme na Goparkingu. Následuje bleskový přesun na letiště, kde se zbavujeme kufru a jdeme se najíst. A pak odbavit a šup ke gejtu. Odbavovat se začalo poměrně brzo, takže se odlepujeme téměř na čas. Letíme s EasyJet A320 G-EZAN. A teď si dám chvilku ouško. Za okny svítí slunečník. Tak zatím dobrou!
Probudím se, a dole Benátky 🙂 . Tak ještě hoďku…
Je za pět půl jedenáctý a začínáme klesat… Přistát máme prý v jedenáct, tak uvidíme, jestli nezabloudí 🙂 .
Nezabloudil. Přistáváme v jedenáct, vyzvedneme kufr a jdeme si pro auto. Ten blbeček, co na YR.NO posílal informace, že je tu osmnáct stupňů, by potřeboval na hubu. Po přistání tu bylo jednatřicet! Stejně jako na Sardinii i tady dostáváme Renaulta Clio. Nastavíme tedy Furore a vyrážíme. Ze začátku nás ani nezarazilo, že padesát kilometrů máme jet skoro dvě hodiny. A skutečně jsme to tak dlouho jeli! Překonávali jsme totiž pohoří jako kráva. V jednom městě nás to zahnalo do uliček, které byly stavěny pro koně nebo osla, ale ne pro auto. Nakonec jsme se vymotali a zdárně míříme k vrcholům. Naštěstí jsme je nepřejížděli celé, ale těsně před vrcholem byl tunel na druhou stranu pohoří. Po kilometru jízdy skálou se nám otvírá pohled do údolí a na moře. Do cíle zbývá pět kilometrů silničkama táhnoucími se podél skal. Ivana má zavřené oči nebo kouká na podlahu. Furore. Nakonec odbočujeme do ulice Via Picola a po pár stech metrech jsme na místě. Nádherný barák, nádherný výhled a vedro jako prase! V autě to ukazuje 28 stupňů. Majitelé nám předávají klíče a frčí domů. My si dáváme slivku a kafe a sedíme na terase. Po odpočinku se jdeme podívat do vesnice. To vedro je opravdu neskutečný. Nevzali jsme si pití a jsme jak velbloudi po měsíci putování pouští. Přicházíme do vsi a hned druhý barák je takové malé smíšené zboží kombinované s vinárničkou. Kupujeme vodu a víno a odpočíváme. Když nabere dost sil, jdeme si vedle do obchodu nakoupit večeři a snídani, a pak se pomalu vracíme na barák. Slunce se už schovalo za hory, tak je zpáteční cesta mnohem příjemnější, než cesta tam. Večeříme na terase, pak následuje „osobní“ volno a nakonec sprcha a pád do pelechu. Dopisuju deník a jsem k.o.

Konečně fotky z Furore

Konečně fotky z Furore

Tak skoro po měsíci, ale je to tady! Konečně jsem dal dohromady fotky z letošní dovolené. Naflákal jsem jich přes šestset, takže třídění a popis trval nějakou dobu. A pak jsem musel ještě dělat fotky a videa ze svatby. Ale dosti lamentování, fotky z dovči jsou TADY, a...

Neděle 11. 6. 2017

Neděle 11. 6. 2017

Úplně normální ráno, až na to, že je to poslední ráno ve Furore. Ani osel nehejká, kočka už to taky vzdala. Naposledy snídáme na terase, poslední pohledy do údolí na moře a jde se balit. Už si nikdy na dovolenou do Itálie nebudeme brát bundy a rifle! Tak máme...

Sobota 10. 6. 2017

Sobota 10. 6. 2017

Dnes jsme měli na výběr. Buď pojedeme na Vesuv nebo se budeme plácat na pláži. Nakonec vyhrála cesta autem do Amalfi a odtud lodí do Salerna 🙂 . Na Vesuvu jsme už byli a pláži by nás to celý den nebavilo. Takže odkládáme auto v jeskyni a jdeme koupit lístek na...

0 komentářů