Otevírám oči a koukám, jsou teprve tři hodiny a já už mám vyspáno. Říkám si, trochu se protáhnu a zase usnu. Ale prd, čumákoval jsem až do půl šestý, kdy jsme vstával. Vyrážíme ve čtvrt na sedm, a v sedm jsme na Goparkingu. Následuje bleskový přesun na letiště, kde se zbavujeme kufru a jdeme se najíst. A pak odbavit a šup ke gejtu. Odbavovat se začalo poměrně brzo, takže se odlepujeme téměř na čas. Letíme s EasyJet A320 G-EZAN. A teď si dám chvilku ouško. Za okny svítí slunečník. Tak zatím dobrou!
Probudím se, a dole Benátky 🙂 . Tak ještě hoďku…
Je za pět půl jedenáctý a začínáme klesat… Přistát máme prý v jedenáct, tak uvidíme, jestli nezabloudí 🙂 .
Nezabloudil. Přistáváme v jedenáct, vyzvedneme kufr a jdeme si pro auto. Ten blbeček, co na YR.NO posílal informace, že je tu osmnáct stupňů, by potřeboval na hubu. Po přistání tu bylo jednatřicet! Stejně jako na Sardinii i tady dostáváme Renaulta Clio. Nastavíme tedy Furore a vyrážíme. Ze začátku nás ani nezarazilo, že padesát kilometrů máme jet skoro dvě hodiny. A skutečně jsme to tak dlouho jeli! Překonávali jsme totiž pohoří jako kráva. V jednom městě nás to zahnalo do uliček, které byly stavěny pro koně nebo osla, ale ne pro auto. Nakonec jsme se vymotali a zdárně míříme k vrcholům. Naštěstí jsme je nepřejížděli celé, ale těsně před vrcholem byl tunel na druhou stranu pohoří. Po kilometru jízdy skálou se nám otvírá pohled do údolí a na moře. Do cíle zbývá pět kilometrů silničkama táhnoucími se podél skal. Ivana má zavřené oči nebo kouká na podlahu. Furore. Nakonec odbočujeme do ulice Via Picola a po pár stech metrech jsme na místě. Nádherný barák, nádherný výhled a vedro jako prase! V autě to ukazuje 28 stupňů. Majitelé nám předávají klíče a frčí domů. My si dáváme slivku a kafe a sedíme na terase. Po odpočinku se jdeme podívat do vesnice. To vedro je opravdu neskutečný. Nevzali jsme si pití a jsme jak velbloudi po měsíci putování pouští. Přicházíme do vsi a hned druhý barák je takové malé smíšené zboží kombinované s vinárničkou. Kupujeme vodu a víno a odpočíváme. Když nabere dost sil, jdeme si vedle do obchodu nakoupit večeři a snídani, a pak se pomalu vracíme na barák. Slunce se už schovalo za hory, tak je zpáteční cesta mnohem příjemnější, než cesta tam. Večeříme na terase, pak následuje „osobní“ volno a nakonec sprcha a pád do pelechu. Dopisuju deník a jsem k.o.