Tak dneska ráno na teploměru byla nula. Pokojská říkala, že v noci bylo -5. No paráda. Ale zase bylo jasno. Ráno jsem dal dvě procedury, pak jsem měl hodinu a půl volno, tak jsem využil jasného nebe a šel obrazit prameny na západě města. Celkem šest kousků. Na ultrazvuk jsem přilítnul akorát na čas, ale prameny jsem obešel všechny. Jupííí. Pak následovaly zbylé dvě procedury, oběd a klid na lůžku. Rehabilitační sestra mi dává zabrat. Teda mé ruce. Včera to naznačila a dneska to řekla na plnou hubu. Moje domácí sestra Zuzanka je sice modelka, ale tohle prosrala. Nechala mi zatuhnout kloub. Takže jsem zase dneska kvičel a úpěl. Po obědě jsem si musel vzít prášek na bolest, ale že by zabral, to zrovna ne. Teď, co to píšu, tak ruku ani nezvednu na stůl. Ale je fakt, že mě sestra varovala, že to do večera přijde.

No nic, je po poledním klidu a vyrážím na modrou srdíčkovou trasu. Je dlouhá necelých sedm kilometrů a slibuje spousty zážitků. První zážitek byl to, že zjišťuji, že mnohem lepší než teplá lázeňská oplatka, jsou dvě lázeňské oplatky na sobě!!! Vyrážím tedy na nejmladší sopku v Čechách. Cestou pivko, pak ještě jedno… Jde se furt podle silnice, ale průvodce slibuje nádherný pohled z kopce na Fr. L. Jo, možná. Když to psal. Od tý doby se kopec jaksi zasunul do země a bylo vidět jen pár věží a komín teplárny. Konečně sem nahoře. Koukám do otevřené štoly, ale protože jsem na kopci sám, tak to vzdávám.

Vracím se pomalu okolo kopce zpět do lázní. Cestou míjím rybník Amerika a unikátní stavební stroj. Dávám tiskovku se ženou majitele, která mi nakonec dovolí dosud funkční stroj vyfotit pro Pepu.

No a už jsem zase pomalu ve Fr. L. Takže zase pivko na žízeň, pár fotek několika lázeňských ptáků.

A fotky z dnešního dne jsou TADY.