Dnešní den se opravdu vyvedl. Dopoledne jsem mezi procedurami stihnul oběhnout a nafotit místní kostely, odpoledne jsem byl pak Dole v dole a nakonec na samém vrcholu! Takže postupně…

První kostel, který jsem dopoledne navštívil, byl pravoslavný kostel svaté Olgy, který sloužil místní ruské komunitě. Kostel byl dostavěn v roce 1889. Jeho autorem je Gustav Wiedermann, který projektoval i několik dalších staveb ve Františkových Lázních.

Dále jsem navštívil katolický kostel povýšení svatého Kříže. Byl postaven v letech 1812-1819. Z architektonického hlediska se tento kostel řadí k nejkrásnějším empírovým církevním stavbám v České republice. Jeho průčelí zdobí, u kostelů nezvyklé, dva páry mohutných sloupů s tympanonem. Zajímavý je také jeho interiér zdobený freskami od malíře Kandlera a postavami patronů kostela sv. Heleny a císaře Konstantina.

Pak jsem přešel k Evangelickému kostelu sv. Petra a Pavla. Byl navržen chebským stavitelem Karlem Haberzettlem. Ten jej pojal v historizujícím slohu jako trojlodní baziliku s románskými prvky. Kostel byl dokončen a vysvěcen v roce 1880. Věž v průčelí byla přistavěna až později.

A poslední, čtvrtý kostel, byl kostel svatého Jakuba, který se nachází na předměstí Františkových Lázní v Horních Lomanech. Byl postaven v roce 1740 po požáru původního kostela. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží v průčelí.

Jen tak tak jsem se přiřítil na ultrazvuk, ale dobrý. Pak hned na oběd, chvilka pauzy a vyrážím na šachtu. U oběda se ke mě hnal Němec, se kterým jsem měl včera u oběda menší konflikt, protože vystartoval na servírku, který se sesunulo špinavý nádobí z tácu, a jeden talíř mu převrátil víno nebo vodu. Začal na tu chudinku ječet, že jí vytryskly slzy jako hrachy. Tak jsme si vyměnili pár slov, on německy, já česky. Teď mě začal plácat po rameni, samozřejmě po tom operovaném, a asi se mi omlouval. Nevím, protože německy umím akorát jíst. No a tý holčině přinesl čokoládu 🙂 . Takže k té šachtě. Jedná se o cínový důl Jeroným z roku 1548. Podle odhadů poskytl důl Jeroným za celou historii asi 500–700 tun cínu. Nebyl proto nikdy tak bohatý a věhlasný jako jiná díla v okolí, ale zato se zachoval v původní podobě. Na prohlídku jsme se sešli tři kusy. Já a mamina s šestiletým klučinou. Když jsem průvodci oznámil, že mám za sebou patnáct let hlubiny, hned se začal kamarádit. Mamina ne 🙂 . Prohlídka byla opravdu zajímavá…

Po vyfárání se převlíkám do civilu a vyrážím na rozhlednu Cibulka, která se nachází na Šibeničním vrchu u obce Oloví, přibližně v poloviční vzdálenosti mezi obcemi Oloví a Krajková. Zvolil jsem nejkratší přístupovou cestu, dlouhou jen 800 metrů. Ale výškové převýšení bylo 130 metrů. Pak následoval výstup na věž, do výšky 25 metrů. A dobrý. Sice se to trochu houpalo, jak foukal vítr, ale výhled byl perfektní.

No a pak už následovala cesta domů na hotel a kulturní zážitek v podobě druhé návštěvy místního divadla Bóži Němcové. Písničky z muzikálů a operet. No, myslím že nejsem úplnej analfabet, co se týká těch dvou žánrů, ale poznal jsem jen Čardášovou princeznu. A navíc půl písničky zpívali česky a půl německy  😥 . A ještě horší bylo, že to zpívaly dvě sopranistky, a to fakt tahalo za uši. Tak jsem vzal po prvním poločasu draka.

A fotky z dneška jsou TADY.