Dneska zvládám všechny procedury (čtyři) za hodinu a půl! Trochu jsem poškemral u sestřiček, a ty, které jsem měl kolem poledního, jsem zmáknul brzo ráno. A důvod? No přeci přílet největšího nákladního letadla na světě. Přiletěl totiž Antonov Design Bureau AN225. A pár informací o tomhle kousku: „Antonov 225 Mrija (Мрия nebo Мрія, ukrajinsky sen; V kódu NATO „Cossack“ – «Kozák») byl sovětský strategický transportní letoun s maximální vzletovou hmotností 640 tun. Mrija je nejdelším a zároveň nejtěžším letounem, jaký kdy byl zkonstruován. Je poháněn šesti dvouproudovými motory a má také největší rozpětí křídel ze všech letounů v aktivní službě.
Byl navržen pro přepravu sovětského raketoplánu Buran a částí nosné rakety Eněrgija nebo Proton. Po zrušení vývoje raketoplánu byl odstaven, avšak po pěti letech znovu nasazen do obchodního provozu. Vyroben byl pouze jeden letoun, druhý nebyl dokončen.

Letadlo přistálo v 11:11 a trochu jinam, než všichni čekali. Ale nevadí. Po přistání jsem trochu pošmejdil kolem letiště, a pak jsem se šel najíst do Šestky. To co mě čekalo pak, byl běs a hrůza. Trasa do Pato byla opravdu chuťovka. Cestou snad dvoje nebo troje semafory, no prostě hrůza. Dixina řádila jako pominutá. Koťata rostou a jak jsem tak koukal, a jak říkal Bobeš, ta „oranžová kočka“ bude mít taky koťata. Kdyby někdo nevěděl, jak vypadá oranžová kočka, tak je to klasická mourovatá domácí číča. Cesta zpět na hotel, byla o proti cestě do Pato jako let do ráje.

Akorát stíhám večeři, nalévám si dvojku (zatím) Habánů a jdu se chvilku vyvalit na lavičku, dokud je venku ještě světlo.

Fotky z dneška budou v noci TADY.