Dneska mě vzbudil neuvěřitelný rachot. Ne pokojské, ale snad raketa? Tak ne. Zítra totiž začíná 223. lázeňská sezona ve Františkových Lázní a od samého rána tady řinčí sekačky, křoviňáky, různé smetáky a sběrače smetí. Udělám tedy ze sebe člověka, teda aspoň si to myslím, a jdu na snídani. Pak mě čekají čtyři procedury. Chvilku do parku. Oběd. Odpočinek. Dnes jsem udělal jednu výjimku, kterou jsem ještě nikdy neudělal. Vrátil jsem se na hrad Seeberg a zcela dobrovolně jsem šel na prohlídku! Teda, já si před tím našel na netu, že tam není průvodce 🙂 ! A po prohlídce hradu jsem musel smeknout pomyslný klobouk!!! Otevřít takhle hrad pro lidi, to je prostě zázrak. Hrad je přístupný od sklepení (mučírna, katovna kata Karla Husse) až pod střechu. Všude spousta cedulek a vysvětlivek. Fakt super a hodně, opravdu hodně doporučuji. Když to říkám v recepci, tak nějací lidé povídají, že už mají za sebou 84 hradů, a prý tohle je třetí hrad bez průvodce. To by si zasloužilo reklamu, takže kdyby to četl čistě náhodou někdo z Hitrádia FM 🙂 , přimlouvám se za ní!

Skáču do auta a přesouvám se na zříceninu hradu Starý Rybník. Z netu vím, že je v rukách soukromé osoby, a že není přístupný. To mi ale nevadí, vyfotím si ho (jí) dlouhým sklem.

Po příjezdu na hotel odkládám foťák a jdu se kouknout do města, jestli mají ještě černý pivo. A mají 🙂 . Pak jdou na večeři, když tu ke mě přistoupí mladá paní a zeptá se, čím že to voním. Teď, před koncem pobytu 🙂 . Tak jí prozradím sladké tajemství a jdu do baru.

Teď jsem na pokoji, pravou stranou koukám na MIB a levou píšu deník.

A pozor, fotky z dneška jsou TADY.

PS: během dne dostávám do sluchátek informaci, že přišla domů oranžová kočka bez břicha. Tedy, ne že by ho neměla, ale nemá v něm koťata.