První den

13:00 – v počtu tří kusů vyrážíme na letiště. Místo babičky nás veze švagr (první změna). Hned po příjezdu se otevírá ta správná přepážka. Slečna konstatuje, že nám chybí razítko na přelepkách, ale palubní lístek nám vydává do řady číslo sedm, tedy před křídlo, tedy bude dobrý výhled. V půl čtvrté je přistaveno letadlo. Ve čtyři ho traktor odtahuje neznámo kam. Tlampač hlásí, že v 17:45 nám řeknou, jak to bude dál (druhá změna). Dostáváme poukázku na jídlo jako odškodné a čekáme dál. Odlet je posunut na 19:15. V 19:25 se odlepujeme od země. Let v pohodě, pivo dobrý, žádný skákání, jen konstruktér zapomněl nechat vyříznout okno, tak že nuda. Přistáváme přes město za deset devět. Řím, Řím, Řím!!!
Z časové tísně bereme taxík a frčíme do Vatikánu na Velehrad. V deset deset jsme na pokoji. Vybalujeme a pak si jdeme sednout před barák, natáhnout trochu vatikánského vzduchu do nozder.
Na žádost manželky doplňuji ještě některé informace: letová hladina 10500 metrů, rychlost letu 800km/h, start z dráhy číslo šest. Typ letadla Boing 737-500, vedoucí kabiny Jan Vácha. Za poukázky od Smartwingsů byla třikrát zelňačka s klobásou (jak od mojí babičky), třikrát banán v čokoládě, piva, cola. Teplota po přistání v Římě je 19 stupňů.

Šestý den

Šestý den

Budíček! Někdo nás s Honzou přivázal k posteli. No nic, tak tu hold zapustíme kořeny. Bohužel, Ivana nás rozvázala. Jdeme na poslední snídani s tučňáky. Cestou zpět se schovám na záchodě. Marně, našla mě. Honza se mezitím převlékl za otce Josefa a zametá dvůr. Poznala...

Pátý den

Pátý den

Ráno, stejně jako každé jiné, otevřu oči:-) Po snídani jdeme na místní rail station. Koleje jsou natažené do Fiumicina na letiště, kam nás Honza pozval. Prý to musíme vidět. Mňo, po shlédnutí asi patnácti procent všech budov a areálů, se už nedivíme, že si vzal...

0 komentářů