13:00 – v počtu tří kusů vyrážíme na letiště. Místo babičky nás veze švagr (první změna). Hned po příjezdu se otevírá ta správná přepážka. Slečna konstatuje, že nám chybí razítko na přelepkách, ale palubní lístek nám vydává do řady číslo sedm, tedy před křídlo, tedy bude dobrý výhled. V půl čtvrté je přistaveno letadlo. Ve čtyři ho traktor odtahuje neznámo kam. Tlampač hlásí, že v 17:45 nám řeknou, jak to bude dál (druhá změna). Dostáváme poukázku na jídlo jako odškodné a čekáme dál. Odlet je posunut na 19:15. V 19:25 se odlepujeme od země. Let v pohodě, pivo dobrý, žádný skákání, jen konstruktér zapomněl nechat vyříznout okno, tak že nuda. Přistáváme přes město za deset devět. Řím, Řím, Řím!!!
Z časové tísně bereme taxík a frčíme do Vatikánu na Velehrad. V deset deset jsme na pokoji. Vybalujeme a pak si jdeme sednout před barák, natáhnout trochu vatikánského vzduchu do nozder.
Na žádost manželky doplňuji ještě některé informace: letová hladina 10500 metrů, rychlost letu 800km/h, start z dráhy číslo šest. Typ letadla Boing 737-500, vedoucí kabiny Jan Vácha. Za poukázky od Smartwingsů byla třikrát zelňačka s klobásou (jak od mojí babičky), třikrát banán v čokoládě, piva, cola. Teplota po přistání v Římě je 19 stupňů.