PartičkaNo tedy, koukám, že se za ten měsíc a půl, co jsem se pořádně nedostal k počítadlu, událo ale věcí. Tak ale postupně a snad si na všechno vzpomenu. Začíná červen (4. 6.)a my jedeme s partou kamarádů do letního kina v Bílině na Partičku. Celkem tři auta. U Kyselky zjišťujeme, že tam nikde není parkoviště, a tak se auta parkují, kde se dá. Na chodníkách, na prasáka na silnici a do vjezdů, na stromech. My parkujeme podél železniční trati na luxusním místě, ale hlavně nikomu nebráníme v průjezdu. Vyrážíme tedy do kina, které z nějakého neznámého důvodu, vystavěli na kopci. A prostředí super, to zase jo. Místa máme dobrý, tak ještě pivko a panáčka a může to začít. Jsme natěšení, kdo z nich přijede a kdo bude alternován. A ejhle, mimo Mariána Čurka, kterého nahradil Dalibor Gondík, přijeli všichni. Následovala smršť humoru stejná, jakou jí známe z televize. Uteklo to jako voda a pomalu scházíme k autům. Mezi tím nám píšou mlaďasové, že všechna auta mají za stěrači pozdrav od poldů. Lísky se zahazují a jede se domů…
BMHned následující sobotu (7. 6.) slaví Bohouš na zahradě narozeniny. Vedro jako prase, trochu teplejší pivo, ale šlo to. Jako host vystoupila Hanička Zagorová, skupina ABBA, Tina Turner, Yvetta Simonová a další. K večeru se trochu ochladilo, takže došlo i na taneček. Domů sice odcházím později, ale v pohodě. I ráno dobrý, k snídani normálně vajíčka, prostě pohoda.
MarianČtrnáct dní na to (28. 6.) jedeme s Marianem dvě akce na parníku. Páč jsme mu zajišťovali zvuk, jedeme ještě jednu jízdu jen s Honzou a Terkou, aby se stihla připravit a odzkoušet aparatura. Vše připraveno, jedeme. Při první jízdě se žádná z fanynek nějak moc neprojevovala, bylo to celkem v klidu. Marian dal sedm písniček, což byl vlastně takovej malej koncert. Po dvou hoďkách přistáváme, a fanynky se střídají. Než k tomu dojde, dáváme s Marianem několik (s Petrou jen jednoho) panáků na dobrý průběh akce. Jo, když se Maroš vítal s Ivanou, stála vedle Terka, kterou hned odhadl na naši nevěstu. Tak jsem zvědavej, jak s tím naloží. Terka 🙂 🙂 🙂 . Na druhou jízdu se narvalo nějak moc lidí, že se i kapitán šel kouknout na ponor lodi. Ale vše OK, můžeme vyrazit. Opět sedm písniček a Honza během cesty objevuje fanynku, která měla tak napatlanej obličej, že vypadala, jako když má porcelánovou hlavu. Přežila se i tahle jízda, přistáváme, balíme a po rozloučení odjíždíme k domovu.
KuřátkaNásledující pondělí (30. 6.) se nám vylíhlo osm kuřat. Krásných! Jedno jsme zachránili s Ivanou z vajíčka, které nedokázalo vlastní silou pořádně rozklovat. Když jsme je pak ukazovali Honzovi, tak jich napočítal deset. A bylo jich fakt deset. Teď už jsou pěkný, macatý a jejich počet se ustálil na čísle devět. Tak snad už to tak zůstane.
DixiePrvní neděli v červenci (6. 7.) vyrážíme poprvé s Dixie na cvičák. Celkem se sešlo deset psů různých ras a různého věku. Ukázalo se, že Dixie to baví. Po několika návštěvách výcvikář konstatoval, že nejlépe cvičící pes v Pato je Dixie!!! Sice během  výcviku sežere půl kila párků, ale je fakt dobrá. Při posledním vážení dosáhla 20 kilo a 54 cm v kohoutku.
No, a abychom se doma nenudili, vyrážíme druhou červencovou sobotu (12. 7.) do Teplic pro koťata. Pro tři koťata!!! Zabydleli jsme je v garáži a zvykáme je na vlka. Ne, že by je chtěl přímo sežrat, ale chce si hrát, a když na ně položí tlapu, tak je vždycky rozplácne. Ale zvyká si. Včera jsem je vážil: 910, 980 a 1150 gramů.

Koťata