Ráno opět výkrmna na terase ala Honza. Pak již jdeme do Vatikánu. Dnes pokoříme kopuli baziliky sv. Petra. Při vstupu mají mladý, teda spíš Terka, trochu problém s oblečením. Ostraha jí vyhnala koupit si šátek, aby si mimo ramen, která již zahalená měla, zakryla i stehna (kdo bydlel ve Velehradě, tak si pamatuje „ zahalená kolena i ramena“). Jdeme tedy napřed a čekáme na ně na střeše baziliky. Děsný vedro! Ještě jsem to nepsal, ale po celou dobu naší návštěvy v Římě, se teplota v odpoledních hodinách pohybovala v rozmezí 28 až 35 stupňů. Taky jsem tam vypil tolik vody, kolik tady vypiju za rok! Ale pak přeci jenom přišli a všichni pokračujeme na vrcholek kopule. Pro ty, co to neznají, je kopule dvouplášťová a na její vršek se leze mezi vnějším a vnitřním zdivem. Samozřejmě stejně tak šikmo, jak je zakřivená kopule. Úžasný zážitek, který se ale odmění královským pohledem na celý Řím a Vatikánské zahrady. Po pokochání se jdeme ještě podívat do baziliky. A pak se zase ve strašném vedru plahočíme do bytu na oběd. Po polední pauze jde Honza s Terkou rekognoskovat terén kolem Navony a my se jdeme podívat, kde sehnat lístky do Vatikánských muzeí. Viděli jsme totiž v bazilice, že se tam dají koupit bez čekání fronty. Po příchodu nás ale slečna vyfakovala, že prý už mají zavříno a že tam ty lístky vůbec nikdy neprodávaly… Nu nic, říkáme si, že najdeme někde internetovou kavárnu a objednáme a vytiskneme si je tam. Dříve než kavárnu, nacházíme přímo na Vatikánském náměstí informační centrum a tam za přepážkou nudící se paní. A ta nám prodala lístky během několika minut. Jupí! Jdeme se v klidu a zapadajícím slunci projít k Andělskému hradu a jeho blízkému okolí. Náš cíl je jasný: Piazza Navona! A tam oblíbená restaurace, kam chodíme vždy, když jsme v Římě. Byl tam i ten číšník, který tam pracoval už za doby Honzovo praxe. Naboucháme se, posedíme, a pak nás Honza žene do jeho, a vlastně už i naší, oblíbené zmrzlinárny. Tam je vykrmení pro dnešní den dokonáno! Zpátky do bytu jedeme busem. A jako každý večer, pohoda na terase.