Jednoho dne (tedy, bylo přesně v den, kdy měla pohřeb teta Vlasta) dostala Ivana nápad, navštívit známé a příbuzné, se kterými jsme se již dlouho neviděli. Jako první to odnesli Vláča a Marta, ke kterým jsme se vypravili na jejich úžasnou chatu hned vedle řeky Ohře. Vláča upekl vynikající ryby, a povídalo a pilo se dlouho do noci. Bohužel docela lilo, tak že jsme nemohli sedět u ohně, ale i tak to bylo super.
Další týden jsme si to namířili ke Sváťovi a Jitce do Čestlic u Prahy. I tady to bylo perfektní, nepršelo a povídalo se hodně dlouho do noci. Ráno nás trochu zmátnul kostelní zvon, který tloukl o tři údery více, než bylo hodin. Po snídani jsme se rozloučili a vydali jsme se za Kubou na tábor pod přehradou Seč. Tam jsme naložili různé harampádí a jeli se najíst do Seče. Po obědě jsme jeli navštívit tetu Zdenu do sanatoria a podívat se kolem přehrady.
Odpoledne se pak přesouváme do Pardubic za kamarádkou Jitkou. Po ubytování se jdeme cournout městem, cestou domů se stavujeme na dvě, čtyři deci vína v jedné báječné kavárně. Večer nás doma Jitka překvapí svíčkovou. Tak jsme jí udělali radost a pěkně jsme jí všechnu snědli!!!
Následující týden máme dovolenou. V pondělí se snažím překonat sekačkama přerostlou trávu na zahradě a v úterý vyrážíme za Honzou do Prahy na parník. Abychom nejeli prázdný, narveme do auta ještě dvě postele i s matracema. S takto narvaným autem jedeme nejdříve na Vinohrady, kde postele vykládáme Kubovi v bytě, a pak se přesouváme k Rudolfínu, kde v podzemních garážích odkládáme auto a mažeme k Honzovi na parník, na vyhlídkovou jízdu Prahou. Cestou dostáváme občerstvení, bohužel leje, tak nemůžeme být na horní palubě. Honza mi alespoň vyjedná exkurzi u kapitána.
Bohužel se mi podařilo nějaké fotky vymazat, tak co zbylo, najdete TADY!