Dnešní den se hodláme vydrápat na nejvyšší horu Českého středohoří, tedy na Milešovku (836,6 m.n.m.). Auto parkujeme v obci Černčice na úpatí kopce. Před náma se tyčí “královna Českého středohoří”.
Z geologického hlediska je Milešovka kupou, budovanou sodalitickým trachytem. Její svahy, které dosahují sklonu až 30°, pokrývá přirozený lesní porost. Vytrvalé působení silných větrů na smrkový porost ve vrcholové části hory má za následek formování větví do tzv. vlajkových a bajonetových tvarů. Bohužel je v současnosti tento přírodní úkaz prakticky zcela zničen nepříznivým působením imisí. Z biologického hlediska jsou velmi ceněny také bezlesé části hory. Jedná se o skalní výchozy, sutě a skalní stěnu “Výří skály” při jihozápadním úpatí. Právě v těchto místech se nachází většina významných druhů rostlin. S nejvzácnější evropskou orchideou, zvanou “jazýček kozí”, objevenou zde v roce 1874, se ale na Milešovce dnes již nesetkáme. Zato se zde vyskytuje řada chráněných druhů ptactva, hmyzu a měkýšů.
Lezeme, suneme se, potíme se, pomalu na kopec. Vršek kopce je samej strom a výhled nic moc. To z Lovoše, to bylo něco… Je tu i bufík, ale zavřený! To na Lovoši… No nic, vydáváme se na cestu dolů. Je zajímavé, že cestou zpět se vůbec nepotíme. Skáčeme do auta a jedeme se podívat do obce Milešov, co že je to tam za zámeček či hrad na skále….Dostáváme se až k němu, ale je tam závora nikde žádná cedule tak odjíždíme. Až z internetu se dovídáme, že: “Přírodní scenerii využili již budovatelé zdejšího gotického hradu, ale velmi citlivě ji dotvořil architekt zámku i kostela sv. Antonína Paduánského Antonio della Porta. Stavebníkem zámku byl Kašpar Zdeněk Kaplíř ze Sulevic, hrdina bitev proti Turkům, v jehož zámeckých komnatách bývala kdysi proslulá galerie s obrazy od Raffaela, Tiziana i Rubense. Objekt dnes slouží jako domov důchodců.”
Večer přijíždějí Bárů, sedíme, kecáme, pečeme a odháníme psa, který aportuje všechno v dosahu!