Budíček! Někdo nás s Honzou přivázal k posteli. No nic, tak tu hold zapustíme kořeny. Bohužel, Ivana nás rozvázala. Jdeme na poslední snídani s tučňáky. Cestou zpět se schovám na záchodě. Marně, našla mě. Honza se mezitím převlékl za otce Josefa a zametá dvůr. Poznala ho!
Jdeme tedy na poslední procházku Vatikánem. Honza se ještě jednou pokouší o útěk, ale marně.
Bereme kufry a tradá na šedesát čtyřku. Tou na Termini a pak taxíkem na Čampíno. Tady tvrdneme jako trubky, páč let byl odložen.
Do letadla vstupuji jako první a zabírám nejlepší místa. Máme dvě okénka. Vzlet byl pod úhlem asi šedesáti stupňů a nad městem letěl jen na dvojku. Pak přidal, vylétl nad mraky. Chvilku čučíme z oken, pak střídavě spíme. Při klesání před Prahou prolétáme hejnem mraků. Letadlu se to asi líbí, protože bláznivě poskakuje a kymácí se ze strany na stranu a nahoru dolů.
Pak se již přibližuje k dráze třicetjedna. Asi padesát metrů nad zemí najednou buch, buch, podvozek se zatáhl, pilot zařadil trojku a během dvaceti vteřin se ocitáme zpět pod mraky a míříme zpět. Letuška (moc pěkná stehna) zvesela odhupkala za piloty. Když se vrátila, pilot ohlásit, že má všechno pod kontrolou, že se tam jen připletlo jiné letadlo a že si přiblížení zopakujeme ještě jednou.
Přistáváme, bereme kufry a jedeme domů.