Ráno vyrážíme spolu se Zelenkovic klanem do Evropy. Tedy přesněji do Německa, do příhraničního městečka Altenbergl. Je tam muzeum dolování cínové rudy. Nejdříve procházíme starou třidičku, ve které je zřízena expozice a je tam i třídící linka, kompletně zachovalá…
Pak fasujeme klobouky a jdeme čekat ven na průvodce. Půjdeme spolu s výpravou skřítků, tak že jsou trochu zmatky. Nu nakonec vyrážíme do nitra hory. Průvodce vykládá dětem tak sugestivně o podzemních strašidlech, že přesto že mu nerozumím ani slovo, začínám se bát…
Z podzemí je přístupná jen jedna štola, tipuju že to bylo dříve větrací nebo dopravní dílo. Jsou tam ukázky vrtacích strojů a a pak různé ukázky naznačující práci v dole.
Po „vyfárání“ se naše skupina trhá na dvě menší samostané jednotky. Část jde na sever, část na jih. Naše družstvo míří na Komáří vížku (bez které by si Ivana ani nedovedla představit tuzemskou dovolenou), druhé družstvo, tedy družstvo „B“ jede na bobovou dráhu.
Dorážíme na Komárku. Letos před náma nejsou důchodci, ale skupina kolistů. A na jednu dvojsedačku se vejde jen jeden s kolem, tzn. že čekáme a čekáme. A nakonec frčíme vzhůru! Jako vždy je počasí superiózní!!! Koukáme po kraji, obědváme, zase koukáme a chodíme po kraji.
Cestou dolů začínají přicházet mraky. Po příjezdu domů zakrýváme dřevo, aby nám nezmoklo. Večer negrilujeme…