Severní Morava – pátek

Raňajky, raňajky, vyjíždíme na výlet. Směr Ostrava, část Landek a v ní muzeum hornictví na dole Anselm. V areálu je jednak sportovní centrum, kousek ubytování pro vozejčkáře, myslím ty, co tahají za autem obytný vozejk, a hlavně budovy bývalé šachty. Jo, a občerstvení tam je. Vlastně tam začínáme exkurzi po šachtě. Nejdříve kávička, a pak prohlídka muzea hornických záchranářů. Na obrovské pamětní desce jsou umístěna jména záchranářů, kteří zahynuli při ochraně kolegů a majetku. Našli jsme tam i patnáct kluků, kteří zahynuli při likvidaci požáru na dole Pluto v Louce. A ještě jsem učinil jeden objev. Mezi jmény zahynulých záchranářů, byl i otec našeho bývalého hlavního inženýra na dole Kohinoor, pan Vicherek. Po prohlídce věnované záchranářům si nás přebírá další průvodce, a jdeme fárat do dolu. I když víme, že se jedná o pouhou iluzi, zážitek je exkluzivní. Obzvlášť u těch, kteří v šachtě nikdy nebyli. Ono se totiž sjíždí klecí „jen“ pět metrů do štoly, ale je to to udělané tak, že se klec klepe, v podlaze jsou obrazovky, na kterých je promítán sjezd do dolu a na stěně klece běží počítadlo metrů, které se zastaví na čísle 622 metrů. Prohlídka pěkná, průvodce super, jen se mu trošku nelíbilo, že jsem poskytoval doplňující informace některým zájemcům. Po vyfárání se vracíme do bufíku, kde si dáváme polívku. Z muzea se přesouváme do centra Ostravy. A to přímo na radnici, která má zpřístupněnou téměř osmdesát metrů vysokou vyhlídkovou věž. Cestou nahoru se nás pokoušejí ve výtahu uvařit, a ani nahoře na ochozu to není o moc lepší. Ale výhled luxusní! Z věže se ještě vypravíme hledat divadlo Mír, jehož herci natočili v době lockdownu vynikající sérii sitkomu „sKORO NAmizině“. A našli. Potom už rovnou domů. A tam už klasika: večeře a klid na lodžii.