Sobota 20.6.2020

Mňo, původně jsem měl deník z dovolené psát na místě o cca takových čtyři a půl hodiny letu od Patokryjí, ale koronavirus nám změnil plány, takže ho píši tři a půl hodiny cesty autem od baráku. Jsme v Srní, a bydlíme v hotelu Srní. Z Pato až za Plzeň lilo jako blázen. Pak se to uklidnilo, a dokonce byli suché i silnice. Když jsme se ubytovali a vyšli na seznamovací procházku okolím, vylezlo dokonce i slunce. Po procházce jsme si dali odpoledni svačinku, a před večeří klid na lůžku. Večeře byla ve stylu Švédských stolů. A že jich tedy bylo! Domů jsme se valili jako těhotný čutňáci.

Neděle 21.6.2020

Dnes je den otců! Vstáváme kolem půl devátý a na snídani jdeme v devět, tak jako doma. K snídani jsou stejně jako k večeři připraveny švédské stoly. Ale tentokrát jíme střídmě. Na pokoji pak plánujeme itinerář na dnešní den. Nejdříve vyrážíme na Čeňkovou pilu. Tam se jdeme projít a zjišťujeme, že je poblíž dobře vyhlížející restaurace. Když se pak vracíme k autu, zjišťujeme, že se v nedaleké vodní elektrárně dělají exkurze. Počkáme si tedy na ní. Průvodce byl tentokráte vynikající chlapík, který nám vysvětlil vše. Co se týká strojního vybavení elektrárny, i jak se voda přivádí podzemním kanálem k turbíně. Pak nás vzal též k historické vodní elektrárně, kde turbína a soustrojí běží již neuvěřitelných 108 let. No, my jsme rádi, když nám lednička vydrží pět let… Po skončení exkurze jdeme na oběd do dříve vyhlídnuté hospůdky, kde si dáváme pstruha. Pak vyrážíme směrem k „našemu“ kempu z dávných let. Cestou se ještě zastavujeme v Annínské sklárně, která je již v soukromých rukou. Nikdo tam nebyl, takže jsme měli soukromou výuku tvarování a foukání skla. Dokonce i já jsem si s pomocí skláře vyfouknul kouli. Pak následovala prohlídka sklářského muzea, a následně pak prohlídka a nákup v místním obchodě. Ze sklárny už jedeme rovnou do kempu. Nemůžeme ho najít, a když už jsme ho našli, tak to tam vůbec nemůžeme poznat. Nakonec asi nacházíme místo, kde jsme kdysi před čtyřiceti lety stanovali. Asi jsme tam neměli vůbec jezdit. Z kempu se vydáváme do Kašperských Hor. Jedeme se podívat na filmové místo kde se natáčela Policie Modrava. A nacházíme ho (je) velice snad a rychle. V jedné restaurační zahrádce si dáváme druhý běd a kávu. Z Kašperek jedeme dál po stopách natáčení seriálu Policie Modrava, a sice do obce Modrava. Ta nás docela zklamala, ani bílej klokan to nezachránil. Spousta lidí, a vesnice jako by ani neexistovala, spíše jen penziony, hospody a parkoviště. No nic, máme ještě jeden tajný typ, co se týče natáčení seriálu. A sice chalupu Květy Válkové, což byla teta hlavní hrdinky. Přímo autem se tam zajet nedá, ale poblíž je hlídané parkoviště, a od toho je to jen něco přes kilometr. Netušili jsme, že kolmo nahoru. Ale funíme do kopce, a cestou nacházíme několik hřibů kovářů. Ale necháváme si je na místě a vezmeme si je, až půjdeme domů. Chalupu jsme našli, a vypadala úplně stejně, jako v seriálu. Cestou dolů a domů jsme si posbírali již nalezené houby, a přidali k nim nějaké nové. Na hotel se vracíme těsně před večeří, takže sprcha a jdeme se nadlábnout. A večeře opět vynikající! Cestou domů zacházíme k ještě jedné chalupě. Ta hrála tentokrát ve filmu. A film se jmenoval „Pod jezevčí skálou“. A pak už jdeme rovnou domů čistit houby, psát deník a pít víno!

Pondělí 22.6.2020

Ráno nám na balkon svítí slunce jak o život. Jdeme na švédskou snídani a vyrážíme za vlky. Cesta je docela do kopce. Doháníme asi milion dětí. Tak to bude asi zážitek. Ale dobrý. Jsme totiž i ve svém věku o hodně rychlejší, takže na vyhlídku dorážíme bez dětí. A bez vlků. Pak ale zahlédneme jednoho. Bez Karkulky. A za chvilku asi dvouměsíční mládě. Zrovna debatíme o tom, co vlastně žerou, když jsou v oboře, když v tom přijíždí auto, a veze jim krávu. Teda mrtvou krávu. Najednou se objevilo asi deset, patnáct vlků, a z dálky očumovali, co se děje. Úkol splněn, viděli jsme vlky, a můžeme pokračovat dál. Od vlků se přesouváme k dřevěnému domečku, který se nazývá vtokový objekt. Do něj se vlévá voda z Vydry takzvaným Vchynicko-tetovský plavební kanálem. A odtud pokračuje třiapůl kilometrů dlouhým potrubím do vodní elektrárny Čeňkova pila. Pokračujeme dál do kopce k bývalé Hauswaldské kapli. Vypadá přesně tak, jak bych chtěl znovu připomenout kapli v Pato. Z kamenů je vyzděn obvod kaple o výšce jen asi 50 centimetrů. Dost dobrý. U kaple je kašna, do které je přivedena voda z nedalekého pramenu v dřevěných korýtkách. Vracíme se zpátky pro auto a pokračujeme na Kvildu. Okoukneme kostel, a pak honem do hospody na oběd. Máme hlad jako ti ranní vlci. Z Kvildy se vydáváme na blízké rašeliniště s vyhlídkou. Vyhlídka je pěkná, jen není poznat, že se díváme na rašeliniště. Jdeme tedy po dřevěném chodníčku dále, ale bohužel brzo končí, nevidíme ani kousek bahýnka. Jedeme zpět k Annínu, kde opět zastavujeme na vlčím parkovišti, a jdeme se podívat na místo, kde jsme včera našli houby. A paráda. Vyrostli nové a pěkné. Takže máme půl tašky kovářů a křemenáčů, a plnou sušičku. Ivana čistí a loupe, já si čtu. Následuje večeře, a po ní si čte Ivana, a já píšu deník.

Úterý 23.6.2020

Po královské snídani sedáme do automobilu a jedeme se podívat na hrad Kašperk. Auto necháváme na parkovišti a supíme do kopce. Cestou různě míjíme děti snad z celých Čech. A všechny se fotografují. Sýr, sýr, sýr, řvou nejenom děti, ale bohužel i rodiče. Když se vysápeme na hrad, tak kromě pěkných fotek, je i plné nádvoří lidí. Někteří jsou i ve dvou vrstvách. Jdeme si koupit vstupenky, ale ukazuje se, že na prohlídku za deset minut už je vyprodáno, a prodává se až na prohlídku skoro za třičtvrtě hodiny. Takže prohlídku dlabeme, koupíme si kafe, a jdeme ho vysrknout na nádvoří. Jináč, na tomto hradu se natáčela pohádka Anděl páně. Opouštíme hrad a jdeme se podívat na asi třista metrů vzdálený Pustý Hrádek, který sloužil jako ochranná bašta hlavního hradu. Odtud byl nádherný výhled nejen do údolí a obec Kašperk, ale též na samotný hrad Kašperk. Pak se vracíme dolů na parkoviště. Při východu z lesa, těsně před vesnicí se k nám přiřítil z lesa veselý labrador. Ivanu olízal a vydal se s námi k auto. Cestou proti nám šla rodinka se dvěma psy, která na nás divně koukala, že si toho našeho psa nepřivážeme. Tak na ně békám, že to není naše zvíře. No ale, za chvíli se z lesa vyřítil uřícený majitel, psa si zacvaknul (bylo to ještě štěně, i když velké) a odtáhl si ho domů. Pokračujeme dále na lanovku na Churáňov. Zjišťujeme ale, že lanovka do konce června jezdí jen o víkendu. Takže pokračujeme dál do obce Churáňov, kde odstavujeme auto, a jdeme se podívat na meteorologickou stanici. Stojí v lese, v absolutním tichu. Tedy do té doby, než obsluha nastartovala křoviňák. Vracíme se k autu a jedeme na rozhlednu Javorník. Cestou se stavujeme na oběd. Dávám si čevabčičí, Ivana polévku. Když odcházíme, koukala na mě divně místní čičí. Auto necháváme stát v obci Javorník, a škrabeme se do kopce. U rozhledny jsme přesně v 16:07, rozhledna zavírá přesně v 16:00. No a co. Cestou jsme šli kolem krásné kaple sv. Antonína. Dole jsme se odměnili kávou a zmrzlinovým pohárem. Nádherný výlet, sluníčko celý den, pecka. Cestou domů jsem zapnul „vyhlídkovou jízdu“, jedeme padesát, čumíme po kraji a posloucháme Maroše. A doma zase klasika. Sprcha, víno, večeře, čištění hub, víno a knížka. Zítra přejíždíme přes Železnou Rudu a Klatovy ke Švejkům na chalupu v Úboči.

Fotky a video budou až se vrátíme domů.