Štramberk

19. 8. 2020

img 20200818 150755

Pondělí 17.8.2020

Lehce po desáté opouštíme Patokryje a uháníme směr Pardubice, kde máme schůzku s kamarádkou Jitkou z katastru. Již po dvou hodinách a nějaké té minutě parkujeme u ní za barákem. Jdeme se napucnout do i pro nás známé restaurace na náměstí. Jídlo ok, akorát mě posral pták ?. Cestou k jejímu bytu kupujeme něco na zub ke kávě. Doma nám předvádí novou kuchyňskou linku, která je opravdu pěkná. Trochu poklábosíme a jdeme do auta. Po nastavení autopilota zjišťujeme, že máme před sebou ještě tři a půl hodiny cesty, než dorazíme do Rožnova pod Radhoštěm. Ale dáváme to na jeden zátah. Jdeme se ubytovat a na malou procházku k řece. Máme moc pěkné ubytování, a jak zjišťujeme u večeře, dobře tu vaří. Večer posedáváme na balkóně, a někteří z nás popíjejí víno.

Úterý 18.8.2020

img 20200818 112242Ráno po snídani jdeme do Valašského muzea v přírodě. Krásné chaloupky i krásná prochajda. Při procházce Valašskou dědinou se zastavujeme na sváču v podobě kávy a frgálů. Z dědiny přecházíme do Mlýnské doliny, kde je expozice strojů poháněných vodou z potoka. Pak přecházíme do dřevěného městečka na prohlídku chaloupek, ale i docela velkých stavení. V jednom z nich je hospoda, kde obědváme. A pak už jdeme do auta a jedeme do Štramberku za ušima. Obýváme přízemí rodinného domu, ke kterému náleží terasa s grilem a parkovací místo. Byt jako takový bych hodnotil minimálně patnácti hvězdičkami ve stupnici od jedné k pěti ?. Prostě úžasňákové. Po zabydlení jdeme na původně krátkou seznamovací procházku po okolí. Nejdříve se vysápeme na hrad Štramberk a jeho věž Trúbu. Opět luxusní výhled. Ani ta medovina nebyla špatná! A protože se nám to zdálo málo, cestou zpět odbočujeme na rozhlednu Bílá hora, která je ale zelená. Byl to kopec jako blbec! Ale i Ivana se vysápala až na horu, a to schody byly roštové… A pak už jdeme dolů do vsi poohlédnout se po něčem k snědku. Už předem jsme si vyhlídli pivovarskou restauraci. A typ to byl velice dobrý. Já měl pivovarský guláš a Ivana halušky z uzeným. A na závěr finská vodka a becherovka. Následovala cesta na barák a osobní volno s lahví vína na pokoji ?.

Středa 19.8.2020

img 20200819 131855Jasně, již je to okoukaná replika, ale chčije a chčije. A pořádně, ne jako v Pato. Ale co, nás nic nezastaví. Dnes tedy volíme kryté cíle. A první z nich je muzeum Tatry Kopřivnice. Nejdříve trochu problémy s parkováním, ale pak už kličkujeme kapkami, ano, zatím kapkami deště k muzeu. Stejný nápad mělo bohužel i dalších několik desítek lidí, ale uvnitř se to docela rozprsklo. A bylo to fakt hezký. Jak historická auta, tak novodobé osobáky i náklaďáky. Na závěr jsme dali ještě muzeum Emila a Dany Zátopkových, které bylo ve stejné budově. A pak již směřujeme k hradu Hukvaldy. Když jsme zaparkovali, začalo lehce pršet. Cestou nahoru však začal takovej slejvák, že jsme potkávali kajakáře z blízké řeky, kteří sjížděli přístupovou komunikaci. Nahoru jsme došli totálně promočený. Zaplatíme vstupné a jdeme dál. Jenže z celého hradu zůstaly jen obvodové zdi a pár „místností“. A kostel. Zdálo se nám, jako by déšť trochu polevil. Ale když jsme šli dolů, tak jsme konstatovali, že se nám to opravdu jen zdálo. Do hospody, která stála při cestě a kde jsme zabrzdili na oběd jsme přišli úplně totálně promočený. Servírka říkala, že když si vyndáme žáby a ryby z kapes, můžeme jít dál. Když jsme po jídle vstávali, zůstala pod mojí bundou taková louže, jako by tam sedělo pět vodníků na sobě. V autě jsme si zapnuly topeni do sedaček a pospíchali domů. Měl jsem jen průtočný sandále, takže mi byla docela zima. Skočil jsem tedy do sprchy, a pak pod deku. Po odpolední kávě jsem dopsal deník a vydali jsme se do města na prohlídku a objednat pivní lázně. A pak na večeři. A po večeři se pomalu ploužíme domů. Naložil jsem maso na gril na zítra a teď sedíme na terase. Já píšu deník a piju červené, Ivana čte a pije čokoládu ?.

čtvrtek 20.8.2020

img 1597934553961Po snídani zjišťujeme, že nacucané věci ze včerejška jsou stejně nacucané, jako večer. Udělali jsme tedy zásadní rozhodnutí, že je necháme na terase před barákem. Terasa je otevřená do ulice, ale uvidíme. Necháváme tu moje sandále, Ivany botasky, a mou bundu. A majitelů baráku gril i s bombou. Nejdříve jedeme do místní botanické zahrady. Ale není to obyčejná botanická zahrada, je to zahrada umístěná v bývalém lomu na vápenec. Taková přírodní. Nejdříve jsem byl zklamanej, ale pak se ukázalo, že je úplně super!!! Po prohlídce vyrážíme směrem na Ostravu. Kus po dálnici, kus po silnici, kus nedálnici. Přijíždíme do obrovského areálu Dolních Vítkovic, kde necháváme stát auto, a jdeme si vyměnit zarezervované vouchery za vstupenky. Po prohlídce jdeme trochu pozměnit program. Zamluvené vstupenky na vysokopecní okruh měníme za vstupenky na uhelný okruh, a vysokou pec necháme jako druhou kolo. To byla největší hovadina dnešního dne. Průvodce uhelného okruhu rozuměl a znal možná všechno, ale o dobývání uhlí nevěděl nic. U těžního stroje jsem se ho snažil vyprovokovat, aby nám o něm něco řekl, my jedí s Ivanou jsme věděli o co jde, ale bylo nám líto ostatních, ale téměř nic z něj nevypadlo. Se slovy „co bych vám o tom ještě řekl“ vypadl ze strojovny. Vydržel jsem to ještě deset minut a opustil jsem skupinu a vrátil se zpět na základnu. Tam jsem aspoň pokecal s holkou u stánku, co vařila kafe, ale aspoň věděla, co vaří. Těsně před další prohlídkou, vysokopecní, se přiřítila Ivana s několika návštěvníky, kteří měli též zaplacenou exkurzi. Jo, ale to bylo ovšem jiné kafe!!! Slečna nebyla žádná Pamela, a věděla snad všechno o výrobě železa. Po prohlídce „pozemních“ prostor jsme se vydali na Bolt Tower. Což byla vlastně bývalá vysoká pec číslo jedna ve Vítkovicích. Nahoru jsme vyjeli proskleným skipem, a zbytek jsme šli po vlastních nožičkách. Z vrcholu věže byl opravdu úžasný výhled! A tenhle zážitek zcela zakryl výklad toho předchozího průvodce. Po vykoukání jsme sešli podél pece do spodních pater, kde jsme se třeba dozvěděli, že Vítkovice v době své největší slávy zaměstnávali 40 tisíc lidí. Skáčeme do auta a s několika zajížďkama jedeme domů. A světe div se, nebo možná ani ne, naše věci, které jsme nechali před barákem, jsou na svém místě. A krásně suché. Takže parádní výlet, který jsme zakončili opečenou krkovicí na grilu. Jen snad malá poznámka: průvodkyně by neměly nosit elasťáky. Kdo se má pak soustředit na výklad ?.

Pátek 21.8.2020

img 20200821 113331Ráno je obloha vymetená jako naše konto. Dnes máme před sebou výlet na Pustevny, kam se vydáváme hned po snídani. Přijíždíme na parkoviště k dolní stanici lanovky, které je úplně nabušené. Ale ještě se tam vejdeme. Asi půl kilásku jdeme k lanovce a přiznejme si to, vedro jako vepř! Kupujeme lístky a frčíme asi dvacet minut nahoru. Musíme uznat, že obnovené Jurkovičovi chaty Maměnka a Libušín vypadají opravdu skvostně. Chvilku se procházíme, a pak se jdeme nadlábnout. Halušky s brynzou přišli vhod. Akorát ty piva jsem si neměl dávat. Cestou k Radegastovi pak ze mě stříkal chmel na všechny strany. Ale nevzdali jsme to, a k tomu bubákovi jsme došli. Byl sice velkej, ale pořád menší, než jsem si představoval. Chvilku se tam vometáme, a pak se vracíme na Pustevny a lanovkou sjíždíme dolů. Jedeme rovnou na barák. Máme chvilku pauzu, po které nás čeká pivní koupel. Po příchodu nás vítají jako Husákovu delegaci. Nejdřív nechápeme proč, ale pak se ukázalo, že když mi paní volala, tak protože mám telefon přepnutý do dovolenkového režimu, dostala zprávu, že jsme na dovolený, a ať se obrátí na místostarostu. Z toho vydedukovala, že jsem starosta. No a její syn je také starosta, takže poprvé za celou tu dobu co to dělám, jsme si užili starostovských výhod ?. Lázeň místo dvaceti minut pětatřicet, neomezená konzumace piva (taky jsem podle toho vypadal, byla to nějaká nepasterizovaná čtrnáctka), ležení v relaxační zóně bez omezení ?. No, ale domu jsem došel, ugriloval maso k večeři a nevím. Ale ráno jsem se probudil v posteli ?.

Sobota 22.8.2020

img 20200822 134112Dnes jsme měli jet původně do dolu Ansel, ale protože nám nebrali telefony, a ani neodpověděli na mail, řekli jsme si, ať si ho strčí pod záda a vyrazili jsme na Wesselsky mlýn. Už jsme takových mlýnů viděli přehršel, ale takto rozlehlý ještě ne. Dostali jsme elektronického průvodce a v klídku jsme prošli celým areálem. Pak nám takový strejda, co to tam obsluhoval, udělal kávičku a my se vydali do břidlicového dolu. A to byla ovšem paráda. Neprováděla nás žádná Pamela, ale chlapík, co věděl, o čem je řeč. Prošli jsme asi třista metrů chodeb, jedno lezní oddělení s převýšením dvaceti metrů, a několik dobývacích prostor. A viděli jsme netopýra! Opravdu zajímavé a stojí to za to shlédnout. Důl byl pro veřejnost otevřen teprve letos s nákladem deseti melounů. Z dolu se vydáváme na blízkou Veselskou rozhlednu, která jak je již z názvu poznat leží nad obcí Veselí. Je malá, ale pěkná. Pak si v obci Odry dáváme kafe a něco k němu, abychom si zaplácli žaludek, když se nám do časového plánu nevešel oběd, a pokračujeme na rozhlednu Pohoř. Ta už je krapet větší a je z ní vidět opravdu do daleka. No, Temelín ani Ještěd jsme neviděli, ale super ?. Cestou na barák se stavujeme koupit nějakou flákotu na gril. Ještě, než zabrzdíme u baráku, stavujeme se v kostele sv. Kateřiny. Malý, obnovený, krásný. A už jsme doma. Tak jako první den, i ten dnešní předposlední se jdeme kouknout na troubu. Tedy vlastně na Trúbu. Museli jsme si dát medovinu, jinak by nás nepustili domů. Teď už jsme na baráku a připravujeme se na grilování.

Český Ráj

Český Ráj

Pátek 18.9.2020 Je krásný slunečný pátek, něco kolem desáté a my vyrážíme do Českého Ráje. Navigace nás vede přes Prahu. Cesta je asi od dvacet kilometrů delší, ale o půl hodiny kratší. Za Prahou se stavujeme u Mekáče na svačinu, a pak pokračujeme po dálnici až téměř...

Fotky a video ze Srní a Konstantinek

Fotky a video ze Srní a Konstantinek

Dal jsem si trochu na čas, ale video i fotky jsou tady! Ještě zbývá udělat 360° fotky. Takže, video je hned pod článkem, a odkaz o něco níž. https://youtu.be/Hjdfwrq99SA A fotky jsou TADY.

Konstantinovy Lázně

Konstantinovy Lázně

Středa 24.6.2020 Dnes poslední snídaně v Srní. Ještě před snídaní balíme rychlostí jako by byl vyhlášen požární poplach. Pak naložíme auto a vyrážíme směr Konstantinky. Po cestě máme v plánu přečkat jednu noc u Jehlíků na chalupě. Avšak ani tam nejedeme rovnou....