Ráno zase strašákuju brzo, no aspoň si stihnu přečíst maily a podívat se, co je doma nového…

Po snídani tedy vyrážíme metrem nejdříve k hasičské zbrojnici, kde se točili Krotitelé duchů, a kde měli kancelář. Bohužel barák byl obehnán lešením, takže z něj byla vidět jen vrata do garáže. Škoda, ale alespoň něco.

Odtud pěšky pokračujeme k památníku 11. září 2001. Chtěl jsem to strašně vidět. Musím ale uznat, že to byl obrovský nápor na psychiku. V místech, kde stály oba mrakodrapy, jsou v jejich původních základech velké bazény, lemované jmény obětí, které zde zemřeli. Pak vstupujeme do muzea, jehož expozice se nachází v podzemních patrech jednoho z dvojčat. A je to tedy síla. V jedné části muzea jsou fotky všech obětí, téměř tři tisíce, v další pak je místnost, kde se na zdi promítne jméno oběti, hlas ho přečte, zobrazí se fotografie a krátký životopis, který se opět předčítá. Pak následují „výpovědi“ kamarádů a příbuzných. Celé to trvá cca pět minut. A pak další jméno a další… Po hodně náročné prohlídce si jdeme dát kafe a něco k jídlu.

Pak přecházíme do Battery parku, podívat se na lodě. Podle pobřeží scházíme až k jižní části Manhattanu, kde je velké přístaviště a odkud zítra pojedeme k soše Svobody. Je pěknej pařák, později zjišťuju, že je 28 stupňů. Tam pak nasedáme na metro a jedeme do bytu. Cestou kupujeme oběd. Pak se natáhnu a spím až do půl pátý.

Následuje odpolední procházka. Nejdříve k mrakodrapu Chrysler, pak ke starému nádraží a k veřejné knihovně, kde Krotitelé duchů chytali párkožrouta.

Od knihovny se vydáváme na náměstí Times Square, kde už blikají reklamy, chodí tam Sochy Svobody, Mickey Mausové a chudé holky, co nemají co na sebe. Bylo tam docela dost lidí, ale uvidíme, jaké to bude, až bude úplná tma.

Cestou na byt kupujeme večeři a jíme na terase. Všude houkají sirény, ale v dohledu nikde nehoří, ani nikde není zapíchlé letadlo. Uvidíme, co bude ve správách.